Gotthard se umí nejen přizpůsobit poptávce, ale nezapomínají ani svoje řemeslo

Pokud jde o mezinárodní věhlas, zůstávají švýcarští Gotthard ve stínu svých krajanů Krokus. Doma jsou ale považováni za hrdiny. Není tedy divu, že zde prodali asi milion desek, ačkoliv má tato alpská země jen 7,5 milionu obyvatel. Po předchozí studiovce Silver (2017) a živém akustickém dvojalbu, jež následovalo o rok později, vydávají nyní Gotthard nabroušené album #13.  

Od úvodní Bad News na něm tempo nepolevuje a naopak s druhou Every Time I Die začíná najednou svištět heavymetalovou rychlostí. V další zatáčce přichází však svěží rytmická zastávka Missteria, podbarvená ženskými vokály a chrastítky vybízejícími k tanci, která jen upozorňuje na možnosti kapely. Jen málokdo umí totiž takhle dobíjet ostatním baterky pozitivní energií. A přestože se hned vzápětí pokračuje v rychlé jízdě (10.000 Faces), přichází nezvyklá vsuvka spolu s překvapivým coverem S.O.S. od švédské popové legendy ABBA. A kupodivu, dal se vcelku vkusně přetavit do rockové podoby. 

Daleko záživnější jsou však Gotthard, když staví hrad na vlastním písečku. Chytlavý refrén v Another Last Time je toho důkazem. Co jde ale Švýcarům ze všeho nejlíp, jsou balady, na které lákají především svoje fanynky. Na aktuální novince jsou hned dvě (Marry You, I Can Say I´m Sorry) a obě vyvažují drsnější zvuk nahrávky. Zároveň zvyšují naděje na její komerční úspěch. Gotthard se tedy umí nejen přizpůsobit poptávce, ale nezapomínají ani svoje řemeslo, které zvládají s jistou dávkou zručnosti, aniž by museli podlézat laťku kvality. A to je přesně to, co mě na nich vždy baví, že vím, co od nich mohu čekat. Ani tahle deska není výjimkou.

Autor recenze: Roman "News" Zahrádka