fyield natáčeli novou desku na místech, která jsou významná pro chod civilizace

Karel Souček, 24. 10. 2022

We Hear The Call je název nového singlu hudebního projektu fyield, složeného z českých a islandských muzikantů. Jedná se o druhou skladbu z debutového alba Future Landscapes, které pokřtí 31.10. v Kabinetu Múz v Brně a 2.11. v pražské MeetFactory. Po zvukových předznamenáních klimatické zkázy v písni Candy následuje píseň nejistých východisek. Slyšet jsou v ní inovativní a méně drastické formy využití přírody člověkem prostřednictvím nových technologií.

Fyield zasvěcují do průmyslových a přírodních míst, kde se láme naše klimatická budoucnost vyjádřená zvuky, které ve vybraných lokalitách nahráli speciálními nástroji. Po skladbě Candy, která vznikla v islandském testovacím podzemním úložišti CO2 Hengill se tentokrát ve své sonické expedici s mikrofony vypravili do aquaponické farmy Kaly, půl hodiny severovýchodně od Brna.

V symbióze ryb a rostlin se tu rodí jedna z možných verzí zemědělství budoucnosti, které osvobozuje krajinu. Za sklem, ve sterilních podmínkách a pod ultrafialovým světlem rostou sazenice salátů a bylinek. K nim pak proudí přesně odměřené dávky živin z přízemní části objektu, kde se chovají ryby a tvoří roztok biologického hnojiva. Vše tu roste bez půdy, agrochemie a prakticky i bez vody. Zároveň ale bez slunce, krajiny a prakticky i bez člověka.

Přestože skladba We Hear The Call zní jako industriální techno sci-fi a znepokojuje zvukem, zpěv Václava Havelky tu je svým způsobem konejšivý. Sofistikovaný technologický proces, který na místě zachytily nahrávací nástroje Sary Pinheiro, přetvořili fyield ve futuristickou píseň. Má technologickou slupku, ovšem právě technologické řešení tu vede k jisté ohleduplnosti a šetrnému vztahu mezi člověkem a všemi ne-lidskými entitami v přírodě. To je základem částečné naděje vyzařující ze skladby.

Hudební uskupení fyield vychází z interdisciplinárního projektu Krajiny budoucnosti / Future Landscapes, v němž bude hudba podpořena dokumentárním filmem, podcasty a sérií přednášek s klimatickou tématikou. V kapele fyield se setkávají přední osobnosti české a islandské nezávislé hudební scény. Na české straně to jsou Václav Havelka a Kryštof Kříček z kapely Please The Trees, doplňuje je Islanďan Pan Thorarensen, jenž působí v ambientním triu Stereo Hypnosis a je zakladatelem prestižního mezinárodního festivalu experimentální hudby Extreme Chill, který od roku 2010 pořádá v Reykjavíku. Právě tam fyield před týdnem odehráli debutové koncertní vystoupení.

Společně vytvořili album, na němž se hudba složená ze zvuků vybraných přírodních a průmyslových lokalit v české a islandské krajině míchá s elektronikou, beaty a akustickými nástroji. Hudba projektu fyield zavádí posluchače na ambivalentní místa, která jsou významná pro chod civilizace nebo pro její přežití. Nahrávalo a natáčelo se na osmi environmentálně, sociálně, hospodářsky i kulturně vychýlených místech Islandu a Česka. Nahrávky vznikly pomocí field recordingu a terénního situačního výzkumu.

Při poslechu skladeb fyield se posluchači ocitají v blízkosti nebo přímo v útrobách geotermální, vodní nebo tepelné elektrárny, aquaponická farmy, jezera vzniklého táním ledovce či na místě těžby ropy. fyield převádí důsledky toho, jak lidské konání ovlivňuje klimatické změny, do unikátní a podmanivé zvukové podoby. Texty skladeb jsou inspirovány úvahami a zápisy v terénním deníku účastníka expedice filozofa Lukáše Likavčana.

„Ponechali jsme přemýšlení o proměnách naší planety expertům a politikům. Tím se z toho ale vytratila fantazie a imaginace, jež by mohla vybudit společenskou poptávku a kreativní řešení," shrnuje dokumentarista Ivo Bystřičan motivaci k projektu, v němž hraje hlavní roli zvuk infrastruktur, jemuž běžně nevěnujeme pozornost. Václav Havelka přistoupil ke skládání s citem písničkáře, ale také s myšlenkou, že také životní prostředí může mít prostřednictvím zvuku své místo v kapele. Dosud byl zvyklý skládat s kytarou, nyní měli ale společně s Kříčkem a Thoratrensenem jinou výzvu.. „Klimatické změny jsou něco, co již prožíváme. Jde o výpověď," zdůrazňuje Havelka. „Pracovali jsme se zvuky kolapsu. Důležité bylo vystihnout naléhavost situace a přemýšlet o ní, spíš než v ní hledat buď katastrofu nebo estetično. Chceme inspirovat k úvahám o řešeních, jakkoli žádné jednotlivé spásu nepřinese."

Foto: Anna Baštýřová