Frank Zappa v symfonickém provedení poněkud strádal

Zahajovací koncert festivalu Prague Proms přinesl hudbu Franka Zappy v symfonickém a z menší části v komorně rockovém provedení. Šlo o světovou premiéru. Za dirigentským pultem stanula před renomovaným Českým národním symfonickým orchestrem mladá americká dirigentka Sarah Hicks. Hned zpočátku, kdy s orchestrem v jedné skladbě účinkoval dávný Zappův spoluhráč Ian Underwood na klávesy, se však ukázalo, že mistrova hudba se symfonickému provedení poněkud vzpírá. Většina skladeb vyznívala poněkud ploše až nudně, stěží se dařilo vystihnout instrumentální finesy a hudební humor, který Zappa do všech svých kompozic vložil. Vyjímkou byla v první polovině večera nejdelší, víc než dvacetiminutová skladba Bogus Pomp z alba London Symphony Orchestra, Vol. 2. v podání samotného orchestru.

Druhá půlka koncertu přinesla jak samostatný blok čtyř rockových instrumentalistů, bývalých spoluhráčů Franka a Dweezila Zappy, který ovšem v symfonickém sále Rudolfina vyzněl jako těžko poslouchatelný rámus, tak jejich několikaskladbové spojení s orchestrem. Během něho zazněly například skladby Uncle Meat, Strictly Genteel a pochopitelně Peaches en Regalia, výrazně melodické téma, jehož titul je použit v názvu celého projektu - Musics by Frank Zappa: Orchestra en Regalia. Reakce publika byla i přes vznesené výtky velmi vstřícná až bouřlivá, ale ruku na srdce, kolik asi bylo v publiku skutečných znalců mimořádně rozsáhlého Zappova díla? Vzato kolem a kolem, symfonické verze Frankových skladeb ukázaly, že jeho odkazu svědčí spíše menší, neortodoxně obsazené ansámbly, třeba i ve spojení s rockovými hráči.

Foto: Jan Malý / Prague Proms