Finálovou tečkou za hudebním festivalem Hrady CZ se stal Bouzov

S prázdninami se přijeli rozloučit nejen mladší, ale i dospělí fanoušci hudebního festivalu Hrady CZ, které proběhly 29. – 30. srpna poblíž Státního hradu Bouzov. Český a moravský kulturní festival tak zakončil svoji dvouměsíční sezónu, která letos nabídla opravdu vydatný program.

Počasí se o víkendu poměrně vydařilo, i když na návštěvníky v pátek i sobotu čekalo mírné osvěžení v podobě deště. Nebylo to ale překážkou a lidem byly v takové situaci nápomocné stánky s občerstvením, deštníky nebo pláštěnky.

Začátek byl veselý

Sto zvířat, Portless a Horkýže Slíže! Kapely, které doprovázely páteční, a to především karnevalový program tak vnesly do areálu příjemnou atmosféru. A že se bylo na co dívat! Převleky byly na závěr večera vyhodnoceny a těm nejlepším pak předány věcné ceny, které si originální masky zasloužily.

Sobota byla už intenzivnější a především rušnější. Kolem půl jedenácté dopoledne se obrovský festivalový prostor zaplnil mnoha nedočkavými fanoušky, čekajícími na první vystoupení. Startovního čísla jedna se ujala pražská rocková banda Dilated, jenž započali poslední festivalový den společně s dalšími interprety v podobě Adama Mišíka, Chinaski, Mandrage, Monkey Business, Visacího zámku nebo třeba Xindla X.

Slunce, smích a improvizace

Později už bylo místo pod pódiem doplněné o více fanoušků, protože krátce po Dilated vystoupil Tomáš Klus. Zpěvák tento rok nevynechal ani jednu ze zastávek Hradů CZ a jeho koncert vnesl mezi posluchače nejen výbornou a pozitivní náladu, ale se začátkem koncertu vyšlo i slunce na oblohu. Lidé si chválili především zpěvákovu schopnost komunikovat s publikem během jeho písniček. Projevilo se to i tím, že si Tomáš k sobě na pódium přizval dívku z publika, se kterou celou svojí oblíbenou improvizační část odzpíval a protančil.

Petr Janda se svojí kapelou Olympic zase potěšil uši starších posluchačů. Málokdo by od vystoupení této bandy očekával tolik energie, ale bylo vidět, že i přes dlouholeté působení v hudebním světě není problém to na pódiu pořádně rozjet. Podobný vliv měli i slovenští No Name. Frontman kapely Igor Timko dokázal vyčarovat na tvářích fanoušků obrovské úsměvy a svůj koncert tak udělal opravdu nezapomenutelným.

Vystoupil i Rytmus

Kdokoliv měl už mysl zahlcenou kytarami, mohl se zhoupnout při působivém vystoupení Rytmuse. Publikum se po jeho příchodu okamžitě přeladilo z rockové vlny na tu hip-hopovou a po celou dobu svého interpreta ve skladbách doprovázelo. Patrik nezapomněl na oblíbené Zlatokopky, Děti stratenej generacie a zazněl i singl z dob působení Kontrafaktu – Život je boj.

Ale zpátky k pronikavým strunám! Vypsaná Fixa si na Bouzov odskočila z jejich vlastního festivalu On The Road, na kterém v pátek také vystupovala. Pardubická skupina svými hitovkami dokázala rozproudit obrovský kotel, přičemž byl pogující a dokolečka rotující dav sladkou odměnou nejen frontmanovi, ale i zbytku kapely. Singl Barová turistika umí udělat s diváky opravdu zázraky. Přesto, že ze sebe Márdi skoro vypustil duši, neudělat s ním alespoň krátký rozhovor by byla obrovská škoda.

HK: Včera jste vystupovali na vašem festivalu On The Road, který trvá ještě dnes. Jak si ho kapela užila?

Márdi:"Taková atmosféra je jenom na jednom místě a to tam, kde jsi doma. Tam prostě zjistíš, kam patříš. Takže doma je to prostě vždycky nejlepší."

HK: Kytara a ty! Kdy jsi poprvé rozezněl struny?

Márdi:"Naučil jsem se hrát sám - jako samouk."

HK: Kdo byl tvým pomocníkem?

Márdi:"Největší můj pomocník bylo lepidlo Kanagom, kterým jsem si olepil prsty. To prostě musíš mít, abys to hraní zvládla, bez něj to nejde. Takže největší pomocník jsem byl já a moje lepidlo."

HK: Jednou musel přijít jistý zlom a z malého koncertování v klubech se stalo něco většího, například začala kapela navštěvovat významnější akce. Byl na tobě znát nějaký rozdíl?

Márdi:"Ono to šlo všechno tak postupně. Jediný šok byl tenkrát, když jsme hráli jenom asi pro padesát lidí a potom, když jsme vydali první desku. Firma, která album vydala, nám zajistila předskok kapele The Offspring. Tam jsme hráli asi pro 12.000 lidí. A když jsme dozvučili, tak jsme slyšeli takový to hlasitý dupání a já jsem dostal trému. Chtělo se mi jít zvracet na záchod. Tak špatně jsem na tom byl."

HK: A teď už tyto situace zvládáš lépe?

Márdi: "To byl spíš jen takový skok a šlo to postupně. Teď už je to oukej."

HK: Máš za sebou společně s kapelou poslední Hrady. Jaké místo, co se týče tohoto festivalu, pro tebe mělo největší kouzlo, největší atmosféru?

Márdi:"Taky u nás doma na Kuňce. Jak už jsem řekl, doma je doma a tam to bylo nejlepší. "

Divokej Bill a jejich vzdušné zámky

O závěr celého večera se postarali kluci z Divokýho Billa. Očividně se publiku koncert velice líbil a "Billové" tedy neváhali přidat i několik singlů navíc. A bylo o co stát. Komu by se nerozplesalo srdce u skladby Znamení, Pocit nebo třeba u singlu Malování? Musíme uznat, že tato nadaná partička za dobu svého působení v hudební branži dokáže na koncert přilákat stále více fanoušků. A stejně jako u složení Olympicu zde platí pravidlo, čím starší kapela je, tím jsou koncerty jedinečnější.