Fenomén My Chemical Romance přivezl do Prahy emoce a nostalgii

Michal Kocour, 13. 06. 2022

Zmrtvýchvstalí My Chemical Romance se v rámci svého Reunion Tour vrátili do Prahy. Naposledy tady vystoupili v roce 2007, kdy byla éra emo a hudba party kolem Gerarda Waye na vzestupu. Jenže časy se mění. Nebo ne? V sobotu to tak v O2 areně rozhodně nevypadalo. Zástupy černě oděných fanoušků s různobarevnými hlavami a tunami očních linek působily dojmem, že přicestovaly časem rovnou z roku 2013, kdy se kapela rozpadla, protože nedokázaly vydržet ani den bez svých hrdinů. A jejich láska a oddanost kapele za ta léta ani trochu nepolevila.

Večer otevírala ještě skoro neznámá česká kapela Manon Meurt. Všichni přítomní trochu zrozpačitěli, když začala první píseň a stále se neozýval žádný zpěv. Po nějaké době pochopili, že hudba Manon Meurt dává vokálům jen minimální prostor a místo toho se soustředí na silné kytarové melodie zjemněné snovými tóny kláves. Bylo ale zřejmé, že fanoušci My Chemical Romance netuší, jak s hudbou tak odlišnou od jejich obvyklého hudebního repertoáru naložit. Do hypnotické melodie se ozýval tlumený hovor, ale kapela si vysloužila alespoň zdvořilý potlesk. Manon Meurt zajisté působí výborně jako kulisa k zamyšlení v intelektuálních klubech, ale obří podium O2 areny jim neslušelo.

K punkovosti My Chemical Romance se příliš nehodí ani klasický rock švédských Eclipse, přesto se s osazenstvem arény velmi rychle sžili. Členové kapely jsou frajeři s hvězdným vystupováním a sledovat jejich energické kousky na podiu zahřeje srdíčko každého pravého rockera. Jejich hudba má stadionový potenciál, je plná chytlavých melodií a kytarových sól a třeba závěrečnou Viva La Victoria s nimi zpíval už i shromážděný dav. Diváci si Eclipse tak oblíbili, že se kapela dokonce po skončení setu přišla ještě uklonit.

Očekávaní My Chemical Romance vstoupili na podium nenápadně a tiše se songem The Foundations Of Decay. Jde o první a dosud jedinou píseň, kterou kapela nahrála po svém reunionu v roce 2019 a tak přestože je poměrně nová, celý stadion ji už znal zpaměti. Po několika slokách skromného vystoupení ale rudá opona v pozadí spadla a odhalila ve tmě svítící trosky postapokalyptického města, což byl pokyn to pořádně osolit a nastalo davové šílenství, které nepolevilo až do konce koncertu. Skákajícím davem se sborově nesl zpěv a jásot a emocím zjevně podléhal i frontman Gerard Way na podiu. Největší euforie samozřejmě nastala u nejoblíbenějších songů Teenagers, Welcome To The Black Parade, I’m Not Okay (I Promise), Na Na Na (Na Na Na Na Na Na Na Na Na) a Famous Last Words. My Chemical Romance také překvapili fanoušky písní Heaven Help Us, kterou zahráli živě poprvé od roku 2008. Jako přídavek zazněla slavná Helena, Mastas Of Ravenkroft a The Kids From Yesterday a kapela se rozloučila instrumentálním sólem.

Přestože bylo Gerardovi při mluvení trochu špatně rozumět, a přestože si suvenýr domů odnesli jen ti opravdu nejšťastnější, kteří se chopili jednoho z několika málo hozených míčů či trsátek, shromáždění Killjoys byli vesměs přemoženi dojmy – vždyť před nedávnem nikdo z nich nevěřil, že své oblíbené songy ještě někdy uslyší naživo. I když My Chemical Romance už nejsou těmi vzteklými emo mladíky, ale usedlými dospěláky ve středních letech, pořád jim to hraje. A vzhledem k věku přítomných fanoušků k sobě stále přitahují nové posluchače. Dokazují tak, že jejich hudba není jen pouhou generační záležitostí.

Fotky od Min

Fotky Manon Meurt od Ivet

GALERIE