Éteričnost a síla: Florence + the Machine ochromili české publikum

Fotografie na titulce: Florence+ The Machine / Live Nation 

Jenom těžko se hledají ta správná slova. Florence + the Machine předvedli včera večer, 5.3., v pražské O2 areně show, na kterou budou diváci dlouho vzpomínat. Od velkolepého nástupu až po smířlivý konec, každý detail jejich povedené show byl absolutně promyšlený. 

Florence + the Machine se vydali na své evropské turné k poslednímu albu Everybody Scream, které nese stejnojmenný název. Stejné jméno nesla i píseň, kterou Florenc tuto velkolepou show otevřela. Před samotým začátkem bylo dlouhé pódium zahaleno červenou plachtou s vyobrazením bylin. Bylo předzvěstí mystické a čarodějné atmosféry, do které byla následně laděná celá show. Na počátku jsme měli možnost vidět jenom tančící stín Florenc. Nejednalo se ale o klasické éterické pohyby, ale spíš otisk starých časů, kdy byli lidé upalování za čarodějnictví v smyšlených procesech. Spolu s výkřiky, které se zarývaly až pod kůži, vše vygradovalo v naprosto ochromující začátek. Kapela začala hrát a Florence začala zpívat. 

Florence nebyla s kapelou na pódiu sama, pozvala si i tanečnice. Jejich na první pohled chaotická, ale ve skutečnosti velice dobře promyšlená choreografie v podobě výrazového tance mluvila k hudbě další příběh. Z celého setu bylo cítit folkovou, až téměř hororovou estetiku. Píseň Seven devils tuto atmosféru opravdu podtrhla a první část večera byla temnější. Děj na pódiu, zahaleného v červeném světle, působil jako sabat. 

Spectrum tuto náladu přeneslo k dalšímu dějství. Jakoby všechno více ožilo a gradovalo. Místo pocitu, že je show ale příliš umělá, přišly slzy dojetí diváků. Před písní Never let me go se nám Florence odhalila a přiblížila svým osobním příběhem. Dala nám najevo, že některé skladby jsou pro ni náročné. Ale zároveň vyjádřila, že díky odezvě publika cítí, že její hudba dává smysl. 

Hudba se počas koncertu drasticky měnila. Někdy hrála celá kapela, jindy jsme slyšeli jenom bicí, nebo harfu a kytaru. Krásný moment jsme zažili u sóla na harfu v podání Toma Mongera. Hudebně se dá říct, že celá show byla velice terapeutická. Ostatně, poslední album Florence + the Machine vznikl po těžkých zdravotních komplikacích zpěvačky. 

Témy jako smrt vs. znovuzrození a síla vs. zranitelnost byli znát z hudby i z celé scénografie. Neměli jsme před sebou jenom technicky dobře odehranou show. Měli jsme možnost projít se za ruku rituálem s bytostí, která byla éterická a zároveň velmi silná. Síla hlasu Florence, basové smyčky, které vibrovali celým tělem i osobní momenty a silné vizuální vjemy, to vše bylo esencí včerejšího večera. 

Florence, oděná jenom v jednoduchých černých šatech, v nepříliš přehnaném pozadí kulis (které prakticky chyběly), tančila a zpívala úplně bosá. Za tímto projevem byla jasná symbolika - kontakt se zemí. Ale i kontakt s publikem byl velice silný. Z jejího projevu bylo cítit vděčnost a pokoru a fanouškům rozdávala objetí a naslouchala jim. Během jednoho momentu dokázala přinutit celou O2 arénu odložit telefony a žít přítomným momentem. Síla jejího zpěvu a hudby od The Machine zvedla několikrát celý sál. 

Everybody Scream je hudebně konceptuální, ale povedené album a show ze stejnojmenného turné nás na dvě hodiny přenesla do jiného světa. Na závěr je ještě dobré podotknout, že část výdělku z turné putuje na humanitární pomoc - a to k organizaci Choose love. Florence + the Machine nám tímto ukázali, že hudba dokáže mít obrovský přesah, který může měnit životy.