Dvojrecenze: Legenda a mladý elév aneb Jaký otec, takový syn

ARAKAIN a DYMYTRY. Dvě jména, dvě nové desky a jedna velká scéna na společném turné. V současnosti mají obě kapely venku nové desky a jedou velké tour po české kotlině. Navíc, obě kapely pojí jedno jméno. Osoba Jirky Urbana jako kytaristy ARAKAIN a jeho syna Jirky Urbana ml., který drtí kytaru v DYMYTRY. Rozhodně platí, že jablko nepadlo daleko od stromu. Kdo si zaslouží větší pozornost? Mládí vpřed, nebo starej dobrej kombajn?            

Předně si musíme říci, že obě kapely rozhodně nesoutěží a dělají poctivě svoji hudbu pro fanoušky. Pravdou ovšem je, že maličkatý kalkul tu samozřejmě je, a to hlavně ze strany ARAKAIN. DYMYTRY přeci jen táhnou mladší publikum. Ale co, muzika je parádní na obou deskách, tak proč si ji neužít dvojnásob.       

    

Obě aktuální placky jsou zvukově perfektní. Syrový, hutný kytarový zvuk, který řeže jako motorová pila. Dunící rytmika a dokonalé výkony obou bubeníků. Pokud Vám na bubenické stoličce sedí Miloš Meier (DYMYTRY) nebo Lukáš "Doxa" Doksanský, není prostě možné nahrát špatnou desku. Bohaté booklety Vás seznámí se vším podstatným. Rutinérní práce, kterou od takových kapel očekáváme.            

Nejprve mrkneme na desku DYMYTRY. Startuje titulní skladba Agronaut. Úderná sypačka s tradičním sociálně zaměřeným textem. Skladba vrcholí v tradičním atmosférickém refrénu. Nejvíce jsou z nové desky DYMYTRY cítím vlivy SOILWORK. Moderní metal, okořeněný samply. Hned druhá skladba je melancholická Věrni zůstaneme s vynikajícím refrénem. DYMYTRY se nebojí používat samplované rejstříky, které opět jejich hudbu zvukově obohatí a dělají ji originálnější. Opět se hraje na strunku sociálních témat a vlastenectví, kterážto témata jsou pro tvorbu DYMTRY typické. Některé obraty sice jsou až moc prvoplánové, ale fungují a fanoušci je žerou, tak proč ne.



Jedním z vrcholů je skladba Sekerou. Perfektní natlakovanej metal s vynikajícím textem. Koncertní tutovka, kterou si dají všichni fanoušci. Pekelní andělé, čpící moderním metalem. Tvrdé riffy, které se míchají se zničujícími samplovanými zvuky. Na této skladbě je vidět a slyšet jak se DYMYTRY nebojí experimentovat a chtějí zkoušet nové věci. Klavírní úvod do maskrózní šlapačky Hrad z písku s dalším velmi zajímavým textem, tvoří jakýsi předěl desky. Další skladby se nesou již v podobném duchu jako předchozí skladby. Ještě určitě je nutné vypíchnout Odpočívej v pokoji s nejvíce angažovaným textem desky. Konec Agronauta obstarává skladba Dej bůh štěstí. Polobaladicka zadumaná skladba, jejíž charisma opět dotváří zvuky samplů. Vše vrcholí v atmosférickém refrénu.            

Nová deska DYMYTRY vlastně nemá jediné hluché místo. Délka desky akorát tak, aby nedošlo na nudu a je našlapaná dobrou muzikou a po poslední drážku na disku. Co více chtít.            

Arakadabra a je tu ... ARAKAIN. Odpověď legendy a stálice naší metalové scény je více než adekvátní. Tvorba ARAKAIN je teď postavena hlavně na perfektním hlase Honzy Toužimského, který svůj chraplavý ječák, šponuje až na doraz a v refrénech pokaždé vzbuzuje husí kůži.            

Otvírák desky Hra s ohněm je typický ARAKAIN zásek. Tepající rytmika, riffující kytary, dunící basa a bicí a nad tím vším Honza se svým hlasem.  Rozjezd je trochu vlažnější, ale není se čeho obávat. KAINI to napravují hned druhou skladbou Peklo. Dvoukopáková salva bicích, hutné riffy, které tlačí vše k zemi. Moderní nadupanej metal. Kytary se střídají v čistých polohách s natlakovanými riffy. Koncertní sypačka Diesel, kde se Honza vyznává ze své lásky k rychlím strojům. Pískací úvod a válce se rozjíždějí. Riffy tlučou jako pneumatická kladiva. Nesmíme zapomenout na vynikající práci Mirka Macha na postu sólové kytary. Skladba vrcholí v monumentální refrénu. Tyto skladby jsou takové klasické ARAKAIN fláky.     



Nová deska se ale nebojí experimentovat. Velmi netypickou skladbou je Big Boss. Hardcorem načichlá, riffová záležitost. Hodně jsou zde cítit vlivy PANTERY. ARAKAIN se snaží ozvláštnit svoji tvorbu i jinými prvky, zejména se jedná groove metal ala FIVE FINGER DEATH PUNCH. Tyto vlivy jsou patrné hlavně v No stress. Zde se kapela blýskne i velmi povedeným textem. Nebudeme si nic nalhávat, po odchodu Aleše Brichty, ty texty prostě nejsou tak dobré. Vše naštěstí dohání hudba a zpěv.           

Nesmí chybět balady. Tady jsou zastoupeny pouze skladbami Nenávidím a Ve vlasech tvých. První jmenovaná je jedním z nejlepších momentů desky. Chlapáci tady jasně ukazují jaký mají cit pro melodie a jedno oko nezůstane suché. Honza Toužimský zde podává vrcholný výkon.  Druhá jmenovaná, desku uzavírá a je to taková milá tečka.            



Na straně druhé, jsou zde skladby, které jsou spíše výplňové jako je Nero, Velkej svět a Vyděšenej. Nejedná se vysloveně o špatné songy, ale v kontextu s předešlými skladbami jsou prostě slabší. To je zároveň má jediná výtka. Deska Arakadabra je vynikající záležitost a jednoznačně ukazujem, kdo pořád patří na vrchol české metalové scény, ale dlouhá stopáž desku shazuje, a posouvá směrem k nudě. Deset kusů by bohatě stačilo.                        

Vítěz klání? Obě kapely natočily vynikající desky, obě desky se výborně poslouchají a společné tour je masakr. Nakonec co taky čekat od špiček scény. Přesto se tentokrát přikláním více na stranu DYMYTRY. Mládí je tentokrát horlivější a méně tradiční. Agronaut je to chloupek lepšejší. Dejte si obě desky, chybu určitě neuděláte. 
Autor textu: Jan Havlíček