Dobře utajená prvoligová kapela

Opravdu nechápu, proč kapela Nil není častějším hostem tuzemských rockových klubů a festivalů, proč zatím nijak výrazněji nepřekročila hranice svého východočeského regionu. Nestojí o to, nevědí o ní dramaturgové, je příliš skromná, neumí se mediálně prosadit? Těžko říct, ale svojí hudbou na to rozhodně má. Nové album The Velvet Touch of Tongue je toho nejlepším důkazem.



Nil má na svém kontě již tři desky, aktuální počin je však jednoznačně nejostřejší, nejrockovější, nejnašlápnutější, ale zároveň také nejtemnější a nejsyrovější. Čtveřice mladých muzikantů v čele s jedinečnou zpěvačkou Hankou Kosnovskou dělá hodně energickou a poctivou muziku, která svojí nakažlivostí musí nadchnout každého rockového fanouška.

Mohutná energie i hluboký cit

Třeba hned úvodní Ugly, Silly, Nasty, Queen Of Make Believe. Ostré kytarové riffy, nekompromisní bicí, rychlé tempo, výrazná melodičnost a naprosto suverénní ženský vokál. Přímočaré momenty i propracovanější instrumentální pasáže, nápaditá aranžmá, práce s gradací a dynamikou. Prostě všechno, co je typické i pro další skladby, které však jsou navíc v mnoha případech ještě syrovější a temnější.



Následující, hodně proměnlivá Fated Soul je proti Ugly právě syrovější a tvrdší, místy směřuje až k hard rocku či metalu. Hanka zpívá jako o život, až do krajnosti vypjaté, vykřičené polohy střídá s klidnějšími, jemnějšími a ve všech, včetně falzetu, je absolutně přesvědčivá a věrohodná. Mohutná energie i hluboký cit v jednom. Hodně pocitová, osobní a naléhavá skladba A Curse On You přináší mírné zklidnění, i když také zde je energie na rozdávání.

Strhující, divoká a naléhavá jízda

Další tvář Nilu, tentokrát hravou a vzdušnou, přináší temperamentní Loyality a ani zde nepřestávám žasnout nad pěveckou suverenitou Hanky Kosnovské a její přirozeně znějící angličtinou. Syrový a posmutnělý song The Jaws Of Sickness (s From Nothing nejtemnější skladba alba) zjemňuje klavír hostujícího Radima Sychry. Jeden z vrcholů hodně sevřené nahrávky.

A hned následuje další vrchol, více než šestiminutový opus Mrs. Blame And Disgrace dává nahlédnout snad do všech zákoutí rocku. Od pomalejších pasáží až po závěrečnou strhující, divokou, emocionálně vypjatou a naléhavou jízdu, postavenou na syrové rytmice a gradujícím zpěvu. Ještě že přijde s For You zklidnění (alespoň v první polovině skladby), nevím, kam výš by ještě mohla Hanka stoupat.



V melodické písni B.A.S.S. do toho čtveřice muzikantů v tom nejklasičtějším nástrojovém obsazení (kytara, baskytara, bicí) buší a charismatická Hanka zpívá do roztrhání těla. Takové nasazení už jsem dlouho neslyšel.
A tak je tomu i na zbytku alba. Kapela se pevně drží rocku, nedělá dnes tak módní úkroky do jiných stylů a přesto nabízí nápaditou, velice pestrou a barevnou hudbu s obrovskou dávkou energie. Tu přinášejí i pomalejší polobalady, které v podání Nilu zní dost originálně. A komu by to nestačilo, ještě tu máme skrytý bonus v podobě první studiové verze titulní skladby.

Málokdy se podaří přenést energii na desku, ale zde to celkem funguje. A když posluchač zavře oči, připadá si jako na hodně nadupaném koncertě. Závěrečnou třešničkou pak je nápaditý a stylový digipack, jenž vhodně koresponduje s vyzněním hudby. Dramaturgové dobře poslouchejte.