Divokej Bill trochu posmutněl, ale optimismus neztratil

Divokej Bill dělá všechno poctivě, upřímně, spontánně a naplno. Již od svých začátků na přelomu tisíciletí, kdy si svoji popularitu musel důkladně odpracovat, tedy odjezdit a odkoncertovat od malých festiválků a klubů až po dnešní O2 arény. Nikdy nedostal nic zadarmo a možná i proto je jeho úspěch trvalý. A výše zmíněné charakteristiky platí i pro novinku, v pořadí osmé studiové album Bazilišek. Je poctivé, upřímné a chlapci z Úvalska do něj šli naplno.  

Naplno v tom smyslu, že se Billové příliš nepiplali s aranžemi či různými vychytávkami a dodělávkami ve studiu, ale vsadili na spontánnost, intuici, živelnost, energii. A vyplatilo se, protože právě pro tyto vlastnosti mají fanoušci rádi koncerty kapely. Ve 12 písních (kromě Procházkova Temného krále je autorem všech frontman Vašek Bláha) dominuje rock s prvky country, folku, popu a trampské hudby, čemuž se u nás říká bigbít. A na tom nic nemění drobné zapojení samplů ani dvě rapové vložky. 

Všechny skladby jsou výrazně melodické, zpěvné, rytmicky výživné, přímočaré, obohacené vícehlasy a disponují hudební pestrostí a chytlavými refrény. S výjimkou jediné čisté balady Lahůdky a několika songů ve středním tempu jim nechybí temperament, tah na branku a nápaditě vystavěná dynamika a gradace. V textech formace mírně posmutněla a zvážněla a kromě lásky (k lidem i strojům) a dalších mezilidských vztahů zachycuje ne vždy radostný stav dnešního světa. Nenásilně, bez frází a moralizování. Hlavním poselstvím je pak svoboda a boj o její zachování.  

Lehká elektronika otevírá Běžící pás, ale po několika vteřinách se přidají kytary, bicí a další nástroje, kterými osmičlenná, výborně sehraná a vyhraná parta disponuje. Skvěle šlapající, energická, hudebně pestrá pecka s chytlavým refrénem a rapovou vložkou. „Já se nebudu postit, když je plnej stůl," prostě si užívat přítomnosti. Nostalgické ohlédnutí ve středním tempu přináší melodická lahůdka Nostalgie. Chlapci si s nadhledem zavzpomínají na své začátky. Dnes sice „jiný věci cení se," ale mám pocit, že muzikanti se ani před padesátkou moc nezměnili a pro bigbít žijí i dneska, což je z celé desky patrné.  

Magistrála nabízí hit na první dobrou. Vypalovačka s prvky country, temperamentní, dynamická, která uhání, až koleje Transsibiřské magistrály duní. Lahůdky představují melancholickou baladu, jejíž silnou atmosféru podtrhují výrazné smyčce hostujícího Unique Quarteta, valčíkový rytmus a jemný refrén. Píseň o snech, lásce, nutnosti nevzdávat se a svobodě, která je ústředním motivem celé nahrávky. Díky banju a náladě směřuje Bazilišek k melodické country a trampské hudbě, ale refrén je výsostně rockový a vše prozáří libozvučná trubka.  

Sněžná je klasická billovská vypalovačka, roztančený, dynamický, skvěle šlapající hit, nářez, oslava sněžného skútru a samozřejmě svobody. Pro pohodáře a optimisty je tu jemnější, akustičtější ale náležitě vygradovaná písnička Maraton, optimisticky vyznívá i aktuální Svět. Nechybí v něm víra, že svět se jednou určitě uzdraví a to pak teprve bude jízda. „Až se svět uzdraví, budu si všeho víc dvakrát vážit. Denně pít na zdraví, nic nevzdávat a víc se snažit." Ani teď to sice není špatné, ale pak to bude mít mnohem větší grády. 

Uvolněnou, chytlavou, „pohádkovou", středověkým aranžmá ovlivněnou píseň z pera Romana Procházky Temný král střídá nenásilný protestsong Soudci, brojící proti nesvobodě, manipulaci a novodobému otroctví, které mnohým nevadí, a někteří ho dokonce vítají. „Tak vidíte to, pane Orwell, plní se vaše proroctví." Nejtvrdší skladbu alba představují Dvě kola, oslava, jak název napovídá, motorek, motorkářství a svobody s tím spojené. Hudebně pestrá, syrová, ostré kytarové riffy, důrazná bicí, vše zesílené ještě megafonem.  

Vyklidněný závěr přináší Svoboda. Hravá, přímočará píseň, dialog otce a dcer, pohybující se od jemného folku k říznému rocku. A s vážným, dospělým textem, poselstvím, adresovaným dcerám Vaška Bláhy Aničce a Kačence. Obecnější přesah samozřejmě nechybí.