Death Cab se na Kintsugi přesouvají do nové éry

Se svojí osmou řadovkou se letos vrátili američtí indie hudebníci Death Cab For Cutie. Kapela, která za nedlouho bude slavit své dvacetiny čítá letos obrovskou změnu, která s sebou přináší konec jedné dlouhé etapy. Ten se dá nazvat Kintsugi. To je totiž název poslední desky, kterou s kapelou tvořil spoluzakladatel, producent a kytarista Chris Walla.

Kintsugi (název podle pro tradiční japonské umění spočívající v opravování hliněného nádobí směsí zlata, stříbra a platiny) je tak koncem etapy a zároveň i počátkem nové, protože od vydání už kapela působí ve třech a celé turné s ní už hraje někdo jiný. Na desku jako první začátkem roku upozornil singl Black Sun. Jak už je známé, kapela používá velice zajímavé texty s různými slovními obraty, které navíc často vůbec nekorespondují s hudbou. Což je právě jedna z věcí, kterou dokáží obecenstvo zaujmout. První singl je ale vážný, zatemnělý po obou stránkách, při jeho refrénu dokáže až mrazit.



Celá deska pokračuje v cestě nastolené poslední řadovkou Codes and Keys, na které právě kapely trochu pozměnila svůj přístup a ubrala lehce ze svých kytar, které samozřejmě hrávají prim, ale už ne jednoznačně. Úvodní skladby jedou ve velice podobném tempu bez výraznějších změn.

Podobně je na tom i další singl Little Wanderer, který  trochu osvěží výraznější kytarovou linkou, ale přesto patří mezi hloubavé melancholičtější skladby desky. Celé album otvírá skladba, která je často hrávaná během momentálního turné. No Room in Frame se dá považovat za jakousi sázku na jistotu u kapely, postupně jemně gradující skladba zanechává pozitivní dojem.



Vrcholy desky tak přichází až ve druhé polovině alba. Jde o trojici skladeb Everything´s Ceilling, Good Help (Is So Hard To Find) a El Dorado. První z nich navodí trochu svižnější tempo a vyjíždí ze starých kolejí, když hned ze startu skladbu odpalují klávesy doplněné charismatickým projevem frontmana Bena Gibbarda.

Nezvyklým jevem je i El Dorado, která má velice netradiční melodii, pravě ona je také příznačná svým nesouladem hudební tvorby a textu. Jedna z nejzábavnějších skladeb celé desky. Absolutním vrcholem je ale skladba Good Help (Is So Hard To Find). Ta působí zajímavě jak v akustické verzi, tak i v té studiové. Skladba se pohybuje na hraně mezi radostí a smutkem a stává se opravdovým králem alba.

Povedená je i baladická Hold No Guns, která se odehrává pouze za zvuků akustické kytary a zpěvu frontmana. Desku uzavírá také jediná jasná balada celé desky. Binary Sea. A jde o velice příjemné zakončení povedeného díla.



Death Cab otevírají novou éru. Kromě změny složení, přišla změna i v osobním životě frontmana Benjamina Gibbarda, který tak skládal poprvé od rozvodu s herečkou Zooey Deschanel. Kintsugi je sice zastřena depresí a moc veselé nálady nepřináší, ale dokazuje, že kapela má i po téměř dvacetileté kariéře co nabídnout.