Dead Silence nenaplnilo vysoká očekávání

Recenze alba : Dead Silence

Album: Dead Silence

Interpret: Billy Talent

Celkový čas: 00:53:54

Vydavatel: Warner Bros. Records, Roadrunner Records

Rok vydání: 2012

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: CD

David Malý, 14. 09. 2012

Kanadská čtveřice Billy Talentplatí za jeden z nejvýznamnějších hudebních artiklů své země. Jako Billy Talent prorazili už debutem Billy Talent I, díky kterému se kapela v Kanadě stala prakticky přes noc slavnou. Druhé album Billy Talent II již zasáhlo celý svět a obrovská popularita zasáhla i Evropu. Před třemi roky milióny svých fanoušků potěšili deskou Billy Talent III, která sice trochu zaostávala za předchozími nahrávkami, přesto se ale pořád jedná o velice dobrý materiál. Svou osobitou muziku tvoří spojením jednoduchých kytarových riffů, chytlavých refrénů a hlavním tahounem této punk rockové party je bezesporu výjimečný zpěvák Ben Kowalewicz. Jeho hlas snadno rozpoznáte v každé skladbě a vždy víte, o koho se jedná. Rok 2012 můžeme směle nazvat rokem Billy Talent, jelikož se kolem kapely točilo hned několik zajímavých věcí. Tou první byla nepříjemná zpráva o operaci srdce bubeníka Aarona Solowniuka, kvůli které musela kapela zrušit své jarní turné. Aaron se ale brzy dostal zpět do formy a kapela vyjela na Evropské turné a zastavila se i v pražské Lucerně. Tam už zazněl i první singl z čtvrté desky Dead Silence. V srpnu odtajnili singl druhý a celé album vyšlo 4. září 2012. Jak tato novinka splnila očekávání fanoušků?

V jednoduchosti je síla

Enormní úspěch této kapely dřímá v jednoduchosti a hitovosti jejich písní. Nevím, jak na Vás působí první tři alba, ale já tam těžko hledám vyloženě špatný nebo nudný song. Kytarista Ian D'Sa je očividně velký hudební talent. Kromě skládání hudby na Dead Silence se podílel i na jeho produkci (spoluprodukoval i Billy Talent II), a vlastně hlavně díky němu má kapela svůj specifický kytarový zvuk. Prostota kytarových riffů dává zelenou obrovskému drivu a díky tomu se Vám muzika velmi dobře vryje do paměti. Ian často využívá speciálních efektů pro svůj Stratocaster, čímž pro kapelu vzniká ten tolik unikátní zvuk. Jeho kytarové vyhrávky pak působí nenuceně, ale velmi vkusně zapadají do mozaiky skladeb a zalahodí uchu. Známých hitů má kapela na svém kontě už vícero, přesto jsou snadno rozpoznatelné. Na tomto má podíl hlavně vokálně velmi kvalitně obdařený zpěvák Ben Kowalewicz, který si se svým hlasem rád hraje a právě jeho intonační úlety vytváří snadnou rozpoznatelnost jednotlivých písní.

Na Dead Silence Kanaďané více než dříve kombinují rychlé punkrockové vypalovačky s pomalejšími melancholickými baladami. Před vydáním frontman Kowalewicz hrdě oznamoval, že se nová deska bude nejvíce blížit k debutu Billy Talent I, což se jim dle mého docela podařilo. Je více patrná ta punková složka díky níž mají nové skladby potřebný říz. Na novince se i kytarista Ian a basák John více vokálně projevují, a jejich výkřiky v pozadí dělají skladby pestřejší a zábavnější. Nechybí Benovi vokální výlety do větších výšek ani jeho oblíbené protahování vokálních linek, což je tak trochu trademark této party.

Punk není mrtev

Billy Talent jsou naštvanější než kdy dříve. Tolik agresivních písní na jiných albech nenajdete. Navíc Ben využívá svůj rockový scream mnohem intenzivněji, než čistý vokál. Důkazem jsou písně Runnin' Across the Tracks nebo singlovka Suprise, Suprise. Ve většině písní ale slyšíme ten typický "talentovský" křik, který máme tak rádi, leč je v trochu modernějších hábitech. Například Man Alive! je podstatně rychlejší rocková pecka, než jsme u této bandy zvyklí. Love Was Still Arround je další líbivá skladba, která potěší oldschool fanoušky. Více se zde prosazují pomalejší, romantičtější balady, ať už se jedná o Crooked MindsStand Up And Run, Show Me The Way nebo Hanging By a Thread. Poslední jmenovaná hodně evokuje hitovku Surrender. Najdeme tu i vyloženě sladký cajdák, který potěší romantické duše. Tím je předposlední Swallowed Up By The Ocean. Za vyloženě hitové věci se dají označit určitě pilotní singl Viking Death March, který kapela naživo zahrála už v červnu v Praze, ale i poslední Dead Silence. Jinak je deska na vyložené hity poměrně slabá. Všechny písně jsou ale kvalitativně vyvážené a rozhodně se nejedná o nějaký propadák. Poslech alba příjemně uteče, i když obsahuje celých 15 písní (včetně intra) ale našlapaností se předchozím deskám rozhodně nevyrovná. Možná po čase svůj názor lehce přehodnotím, ale vypadá to na nejslabší desku Talentů