Dánské kapely málem zbořily zdi Futura

V sobotu 7. února dorazily do pražského klubu Futurum tři dánské kapely, představitelé současné alternativy, MØL, Tayne a Cold Night For Alligators. Každá z nich představuje trochu odlišný styl, dohromady ovšem slibovaly intenzivní zážitek.

Večer otevírala kapela Cold Night For Aligators. Na ty jsem se nejvíc těšila, 16. ledna letošního roku vydali desku With All That’s Left, byla jsem zvědavá, jak bude znít naživo. Podle programu měli ale vymezený čas jen třicet minut a deska má minut čtyřicet jedna.

Po poslechu desky by se mohlo zdát, že trochu vyměkli, ale opak je pravdou. Na tři kytary rozpoutali docela slušné peklo. Pomalejší citlivé pasáže střídal metalcorový říz a z nové desky nakonec dostalo prostor jen pár songů. Zpěvák nám prozradil, že v ČR jsou poprvé, tak doufám, že ne naposledy.

Sál na jejich vystoupení nebyl ještě úplně naplněn, byli zastoupeni fanoušci všech věkových kategorií. Na oblečení převládala černá barva. Zapadla jsem.

Jako druhý chod nám byla naservírovaná kapela Tayne. Avizovaná experimentální směs industriálního noise popu a rocku se ukázala jako tvrdá elektronická apokalypsa zalitá rudým světlem. Časem se začaly barvy měnit, hudba ještě víc přitvrzovat a dav se před podiem rozrostl. Dunivé beaty se rozléhaly prostorem a grilovaly vnitřnosti zaživa.

V průběhu setu houstla mlha a hudba se dál valila s jemností buldozeru. Kdyby bylo světlo, možná bychom viděli praskat zdi. Takový ten moment, kdy muzika překračuje hranice dimenzí a zní jako hypnóza křížená s elektrošoky. Ten pocit, kdy chcete, aby to utrpení už skončilo a zároveň doufáte, že nikdy neskončí.

Po jejich vystoupení jsme si nechali vykapat krev z uší a těšili se na zlatý hřeb večera. Bylo jasné, že to bude stát za to.

MØL začali zvolna, ale hned od druhé písničky přišlo to, na co čekala většina fanoušků namačkaných u podia. Obrovský rozsah kontrastů, kombinace jemnosti a tvrdosti, melodického zpěvu a extrémního screamu. Zpomalené pohyby zpěváka a jeho démonický pohled umocňovaly atmosféru něčeho výjimečného.

Kapela vydala poslední album Dreamcrush před pár dny, tak jsem očekávala, že nové songy budou mít větší zastoupení. Můj oblíbený Garland ovšem zazněl a měl úspěch, má tu správnou kombinaci melodiky a řevu, pohlazení kombinované s nakopnutím. Úspěch měly samozřejmě všechny zahrané písně. Zpěvák Kim Song Sternkopf měl absolutní pozornost publika a šamanskou magií je ovládal. Chvílemi nebylo poznat, jestli zpívá, nebo čaruje.

Jestli u Tayne pomyslně praskaly zdi, tak při vystoupení kapely MØL se hroutil strop. Kdybych neměla špunty, tak krev z uší vylévám po litrech. Nejsem asi úplně jejich cílovka, ale dav vypadal velmi spokojeně.

Tenhle večer měl každopádně zajímavou, dobře vystupňovanou gradaci. Řekla bych, že dánská výprava byla v Česku úspěšná.