„Corona je pro mě určitým znamením, abych se nad sebou zamyslel,“ přiznává hudebník a výtvarník Petr Nezhyba.

Petr Nezhyba (umělecké jméno Adonnis) je mužem mnoha uměleckých profesí. Zpěvák, herec, hudební skladatel, aranžér, trumpetista, zakladatel a frontman multimediálního projektu F—-r (2014), I met Madonna (2016), Dim X (2014- X), výtvarník, umělecký návrhář (kostýmů a rekvizit), textař, výtvarník. Více o Petrově začátcích, aktuálních projektech i vlivu Coronaviru v následujícím rozhovoru.

Hudební knihovna: Tancovat a hrát jste se učil v Prostějově. Jaké tam jsou podmínky pro mladé hudební talenty?

PN: „Čím dělám hudbu déle, tím mám více pocit, že jsem sám sobě právníkem. Právo mě v minulosti nikdy nijak zvlášť neoslovilo, ani jsem nestudoval autorské právo na žádné fakultě jako hlavní obor, ale diplomová práce na vyšší odborné škole, pro jejíž téma jsem si zvolil z předem určeného výběru otázek právě otázku „Právo výkonného umělce, hudebníka, v dnešní společnosti", mi otevřela rozhled a osud tenkrát již asi věděl, že určité znalosti v oboru autorského práva se mi v životě budou hodit. Zkrátka, pokud je člověk hudebník, skládá a propaguje hudbu, produkuje své projekty, vše řídí sám, neustále se setkává s potřebou i povinností hlídat své duševní vlastnictví, dávat pozor na podpisy smluv, atd.. V dnešní době zjišťuji, že mě otázka práva velice zajímá a baví. Život mi jej vnutil a já si problematiku autorského práva a práva duševního vlastnictví vlastně i oblíbil."

PN: „V nejbližší době se budu zejména učit a učit, protože v září 2020 startuje poslední, 6. ročník mého studia na Konzervatoři v Praze a cesta k absolutoriu. Čeká mě mnoho příjemné fyzické práce na podzimní zahradě mého rodného domu, výkon náročného zaměstnání a studium. Buďte si jisti, že své fanynky a fanoušky nezklamu a určitě nejpozději letos v zimě zrealizuji výstavu způsobem, jak je u mně známo, výstavu propojenou s hudbou. Rýsuje se předvánoční koncert s výstavou grafik na Kampě, ale o tom vás budu v dalších týdnech podrobněji informovat."

PN: „V jednom z předešlých dotazů jsem hovořil o svém uměleckém vyjádření formou barvy a tvarem. Klasická skladba má nespočetné množství možností, jakým způsobem může umělec vyjádřit svou náladu, stav a rozpoložení. Plno odstínů, barev, zátiší a kontrastů se dá do skladby ukrýt. Přestože cítím barvu a tvar, a ty jsou pro mě možností, jak expresivně vyjádřit náladu, děj a čas, elektronické zvuky mají pro mě podobnou vlastnost. Dokážou být měkké a vláčné jako záclony, proto aranžujeme do skladby akordické plochy a naopak dokážou být ostré a agresivní, a ty samozřejmě pro vyjádření pocitu užíváme též s oblibou. Pokud vložíme do popové skladby dekadenci, jakkoli mírně složitou harmonii, např. s obsahem sedmičkových akordů, dostáváme výsledek - mou hudbu a hudbu mých oblíbených autorů. Určitě bych zvládnul zkomponovat jazzový úryvek, klasický motiv, konzumní trendovou diskotéku, ale ve všem klasickém materiále bude něco ostrého a syntetického a ve všem moderním bude naopak něco z klasiky a jazzu. Ze svých oblíbených světových projektů bych jmenoval Enigmu. Dále, Michael Cretu zkomponoval krásné album pro svou ženu Sandru- The wheel of time- (synth pop), baví mě EDM, Dubstep, 80´s, barevná a specificky harmonická Madonna (What it feels like for a girl). „

PN: „Madonna in my heart je projekt vyjadřující můj názor na Madonnu jako osobnost a můj celkový umělecký náhled na její tvorbu. Samozřejmě velmi citový a se vší ctí. Mám možnost se ponořit do zátiší skladeb, které znám od dětství, do jejich harmonických zákoutí a vyhrát si s nimi svým tvůrčím přístupem. Madonna mě provází již od mých deseti let, kdy mě táta pozval k televizi, kde právě probíhal přenos předávání hudebních cen. Spatřil jsem Madonnu a tenkrát jsem se možná platonicky zamiloval nebo objevil vášeň. Dnes již nejsem pubertální fanatický fanda, ale ve svém věku se dívám s nadhledem na svůj platonický vztah ke svému vzoru a svůj obdiv k hudební ikoně. Jednu ze svých popových skladeb, prodchnutou jemným jazzem, s názvem „I met Madonna", jsem věnoval právě její osobě. Má hudba byla v některých hudebních kruzích, často zájmových společnostech, brána jako silně specifická, často kontroverzní a po stavbě aranžmá a harmonie skoro až zvláštní. Často se jednalo o určitý zlomek mé inspirace Madonnou a jejími kontroverzními prvky tvorby. Jelikož svět vnímám jako duchovní muž, jsem silně spjatý nohama se zemí, ale vnímám i duchovní složky světa, proto si též myslím, že otevřená cesta v tvorbě a možnosti zaujmout tým Madonny je pro mě osudová. Dnes není mým záměrem prozrazovat veškeré složky projektu, však spojení popové taneční hudby a mé tvůrčí ruky, známé jako silně specifické, by mohlo být budoucím zajímavým počinem. Světové dění roku 2020 a karanténa lidstva způsobily pozastavení mého projektu. Příběh, kterým se ubírám již druhým rokem, spolupracuji se zajímavými hudebními subjekty, prožívám vzestupy i zklamání, poznávám sám sebe, své poslání, osobnost, sebe, jako chybující bytost, příběh a projekt se svou klikatou cestou se díky uzavření lidstva v karanténě těsně před formálním odesláním do Ameriky zastavily. Možná to tak má být a mám zvolit jiný směr tvorby, či objevit záludnosti, které jsem ještě na svém díle nenašel a nevylepšil. Dnes již vím, že kdybych se hudbě věnoval, či nevěnoval, má umělecká cesta je mou cestou životní. Hudebník není jen postavička hrající na kytaru, či exhibicionista tančící u mikrofonu, ale díky projektu jsem se naučil i pravdu, že umělec musí být osobností, jako komplex. Musí ovládat svou psychiku, vytrvalost, trpělivost, umět se správně rozhodnout, mít hluboké srdce, být obchodník, řečník, psycholog, s darem inteligence a se silnou dávkou charisma. Do projektu jsem vložil velké sousto své grafické i hudební inspirace a energie, a také, což nechci až tak zdůrazňovat, větší sousto finančních prostředků, ale hlavně, a co též beru jako důležitý aspekt, své srdce. Bylo by splněním mého snu, kdyby tak krásná tvorba, jakou realizuje Madonna, si rozšířila své posluchače i v jiných kruzích, než je třeba jen pop, například i mezi posluchači složitějších a specifických žánrů hudby, jako je jazz, new romance, underground, apod., a kdyby jedním z těch, kdo nastíní Madonnino dílo v těchto světlech, byl i můj hudební počin."

HK: V čem je pro vás přínosné studium na pražské Konzervatoři? A chtěl byste na ní po vašem absolutoriu zůstat vyučovat?   PN: „Jak kdo k učivu přistoupí, takové má potom výsledky i ve svých projektech. Je opravdu správné se několik let vzdělávat a nasávat veškeré postupy a informace, protože poté umělec realizuje svou tvorbu správně, a ti nejpilnější, nejsvědomitější a nejzásadovější dojdou vždy daleko a ke svému cíli. Tím chci tedy říct, že studium mi pomohlo pochopit řád, více na sobě zapracovat a proměnit amatérskou verzi v profesionální level. Vše samozřejmě stálo úsilí - věřit pedagogovi, přimět cizí názor a postup za svůj, odhodlání nastolit uměleckou dietu a první léta pouze drtit techniku a zájmové umělecké věci odsunout. Určitě bych velmi rád našel pedagogické uplatnění na naší Konzervatoři. Již v minulosti jsem rád pomáhal svým mladším spolužákům formou doučování a velmi mě bavilo předávat druhým své znalosti a zkušenosti a myslím, že našemu školství by prospělo otevření oborů s kreativní tvorbou, autorským právem pro začátečníky, specifických hudebních žánrů a alternativních stylů."

PN: „O vkročení Corony do mé životní cesty, o náhlém zastavení projektu Coronou krátce před jeho exportem jsem mluvil v jednom z předchozích odstavců. Corona je pro mě určitým znamením, abych se nad sebou zamyslel, něco vylepšil, na mnohém zapracoval. 1. ledna 2020, slunné ráno po Silvestrovské noci, jsem cítil, že kulaté číslo symbolizuje změnu, která ovlivní život nás všech. V té době jsem netušil, zda přinese pozitivní, či negativní změny, ale rok 2020 se s velkou vervou zapsal do dějin, ať již hovoříme o Coroně, či změnách klimatu, díky kterým jsme si neužili to pravé léto na pláži u vody, úroda na našich zahradách extrémně poklesla, díky škůdcům, nepřiměřeným teplotním výkyvům, plísním, apod.. Mnoha lidem tohle nevlídné období přineslo i možnost zamyšlení se nad sebou a nad svým dalším vývojem a plány. Extrémní období měsíce března a května, kdy jsme byli uvězněni díky karanténě a omezením pohybu, mě donutilo zastavit rozjetý vlak, věnovat čas přípravám, učení se, abych mohl postoupit vpřed k podobě muže, kterým chci jednou být."

PN: „Umělecké jméno není tak důležitý aspekt jako ten, kdy mluvíme o vnitřku, vnitřním nastavení člověka, energii, poslání, užitku a pomoci ostatním a společnosti. Není důležité, zda se jmenujeme Adonnis, Mr. Brown či Memphis, důležitější je energie a přinos pro společnost, který z nás proudí ven a jací uvnitř jsme. Kdysi jsem četl velmi oblíbenou knihu, ve které měl abstraktní muž jménem Adonnis pro mě velmi příjemnou roli, postava mě inspirovala a začal jsem své projekty nazývat „Adonnis". Melodie a zvuk slova se mi líbily, přátelé si na něj automaticky zvykli a začali mě takto na našich společných akcích oslovovat. Hudební producenti by většinou s tímto nickem zcela nesouhlasili, např. by mohli říct, že používat historická jména jako název projektu není ideální, „Adonnis" zní jako „Narcis", je příliš sladké, apod.. Dnes již vystupuji pod svým vlastním jménem a příjmením a občas na plakát nechám dopsat menším písmem graficky zpracovanou zmínku s textem „Adonnis". Stal se již mým zažitým zvykem, prezentuji jménem značku svého zvuku, hlasu, melodie, harmonie, grafiky. V budoucnu mi možná producent či kamarád vymyslí lepší verzi uměleckého jména, a že již nabídek a návrhů bylo! V hudebním marketingu může v některých případech umělecké jméno podtrhnout a podpořit produkt. Já vidím jako nejvíce důležitý svůj produkt, jak zní můj hlas, hudba, jak vypadá má grafika, a to jak jsem nastavený já, aby má umělecká dráha a inspirace byla příjemná a obohacující jak pro mě, tak celou společnost."