Co pro mne znamená hudba? Jakési vibrace s troškou vyšších sfér.

Hudební knihovna byla pozvána na koncert vážné hudby, který se uskutečnil na netradičním místě, tedy pod širým nebem v Riegrových sadech v Praze. Ještě před tímto kulturním zážitkem jsme vyzpovídali významného českého skladatele pana Jana Klusáka.

Hudební knihovna: Dobrý den pane Klusáku, dali jsme si dnes schůzku v Riegrových sadech před koncertem, kde zazní i jedna z Vašich skladeb. Než si začneme povídat o Vašem tvůrčím životě, začala bych nejaktuálnější událostí, a to Vaší premiérou opery Filoktétés, která byla uvedena letos na jaře. Jak jste se cítil, když právě rok po Vašich kulatinách vyšla nová opera na světlo světa.

Jan Klusák: To víte, že jsem měl radost, že se to konečně hrálo. Všichni byli dobří, všichni na tom strašně poctivě a pilně pracovali. Výsledek byl krásný.

HK: David Radok jednou prohlásil, že operu dělá právě proto, že prý nic jiného neumí? Velmi mě to pobavilo. Jak je to s Vámi, jaký máte Vy postoj k opeře?

JK: Pan Radok je velmi skromný, samozřejmě, že umí mnoho a i v té opeře umí hodně. Poněvadž skladatel chce obsáhnout všechny žánry, pustil jsem se i do opery. Zkusil jsem symfonie, smyčcové kvartety, písně, sbory, balety a tak jsem si řekl, že taky bych napsal nějakou tu operu. Mám několik oper. Filoktétés je takový závěrečný souhrn všeho, co umím a co jsem se vživotě naučil.

HK: Co Vás z těch všech žánrů, kterých pracujete, nejvíce oslovuje a co z toho se Vám nejlépe dělá?

JK: Právě je to ta opera. Já si myslím, že je to nejlepší úkol pro skladatele i pro Ty, kdo jí dělají. Že to je taková forma ohromně syntetická, kde je všechno. Kde je hudba i text i myšlenka a to si myslím že je vlastně to nejlepší, co člověk mého druhu může v životě dělat.

HK: Tak to je úžasné. Odbočím nyní od hudby kherectví. Do jaké míry ovlivnily Vaši tvorbu v opeře Vaše herecké zkušenosti z Divadla Járy Cimrmana, spolupráce spaní Chytilovou a panem Němcem?

JK: Ne, neovlivnily, nemohu to říci. Opera je svět sám pro sebe.

HK: Takže tyto zkušenosti neměly žádný vliv na Vaši operu?

JK: Vliv na operu měly především moje znalosti a záliby voperách a vzory, které mám. Ztoho se člověk naučí nejvíce. Ve Filoktétovi to byly Bachovy kantáty, Rameauovy a Händlovy opery a Wágnerův Prsten Nibelungů, ale jinak i Smetana, Verdi, Rossini, to všechno jsou moje lásky. Řekl jsem Mozarta? Neřekl? Tak Mozart je na prvním místě.

HK: Ano, a Mozart zazní dnes i na tomto koncertě. Jak vůbec vznikla spolupráce se souborem Harmonia Mozartiana Pragensis a spanem Lubošem Faitem?

JK: Myslím, že to začalo tak, že jsem hledal soubor, který by znovu natočil moje takové melodrámky. Vychází to zrecitací - jmenují se Čtyři hlasová cvičení. Chtěli jsme udělat nový snímek. A tak jsem hledal, který soubor je nejblíž tomu obsazení a zároveň je kvalitní. Našel jsem pana Faita a skutečně jsme to natočili. Ale ještě to není vydané, neboť je zatím natočená jen hudba a ještě se musí dotočit recitace. Chtěli bychom to vydat tentokrát německy. Pan Fait se zase naopak zaujal pro mou skladbu s houslemi, pro její obsazení, a začal tuto skladbu uvádět. Zazní právě i dnes a je to její již několikáté provedení.

HK: Na čem momentálně pracujete?

JK: Nyní pracuji na děkovných dopisech všem účinkujícím ve Filoktétovi. Pak napíšu další smyčcový kvartet. Mám jich už šest, takže ještě jeden.

HK: Dovolte mi poslední otázku pane Klusáku. Co pro Vás hudba znamená? A co si myslíte o tom, co vůbec hudba znamená pro jakéhokoliv člověka. Zda je důležitá? Protože jsou mezi námi i ti, kteří nemohou hudbu úplně slyšet.

JK: Co pro mne znamená hudba? Jakési vibrace stroškou vyšších sfér. Je to něco duchovního, to co člověka harmonizuje. Co zřizuje řád mezi člověkem a časem. Toto je pro mne hudba.

A k tomu, kdo špatně slyší. Zažil jsem takovou zajímavou příhodu. V Praze koncertovala dívka, která hrála myslím na marimbu s orchestrem. Překvapilo mne, že přišla na pódium v Rudolfinu bosá. Poté jsem se dozvěděl, že ta dívka neslyší a že vnímá hudbu vibracemi, nohama chvěním podlahy. To mě úplně ohromilo.

Ano i tak je možné hudbu vnímat. A i těm, co ji zcela nemohou slyšet, přináší krásné prožitky. V září zazní opět jedna z Vašich skladeb právě v podání souboru Harmonia Mozartiana Pragensis právě na benefičním koncertě na podporu projektu Muzikoterapie pro sluchově postižené. Doufám, že se na tomto koncertě setkáme, a to v kostele Nejsvětější Srdce Páně 24.9. 2015. Děkujeme za rozhovor.

Koncert probíhal pro vážnou hudbu na netradičním místě, tedy v areálu zahradní restaurace v Riegrových sadech v Praze. Ve fotogalerii vedle pana Klusáka můžete vidět i soubor Harmonia Mozartiana Pragensis.