Cirkus zvaný Rammstein

Tento víkend byla Praha opravdu narvaná vším možným, dominovalo hlavně mistrovství v hokeji a pak neskutečně velká ohnivá show kapely Rammstein. Kluci ve svých 60 letech vyrazili na další tour a u nás v Praze si dali dvojkoncert, jak už je zvykem. Jeden v sobotu a druhý v neděli. V sobotu se na tuhle ohnivou show přišlo podívat kolem 60 tisíc fanoušků či zvědavců. Já jsem tu možnost dostal až na vyprodanou neděli. To už byly sociální sítě zaplaveny videi ze sobotního koncertu, a tak už jsem tušil, na co se mám připravit. Ale to, co jsem zažil, je těžko popsatelné, člověk to musí spíš zažít, ale pokusím se vám to nějak podat psaným slovem.

Kdo už byl na jakémkoliv koncertu v Letňanech, třeba na Majálesu, tak ví, jak velký prostor je k dispozici, a proto mě hned ze začátku ohromila velikost všeho. Už zdálky jsem pozoroval monstrózní pódium v industriálním stylu, které se tyčilo za tribunami a v klidu odpočívalo. Když se v 19 hodin začaly ozývat první tóny piana francouzského dua Abélard, byla to trochu zívačka. Neříkám, že to bylo vyloženě špatné, mám piáno rád, spíš to bylo takové nemastné neslané. Hrály se sice písničky od Rammstein, ale moc mě to nezaujalo. Takže jsem si mezitím skočil pro pivo za lidových 125 Kč. Pro Čecha asi trochu moc, v zahraničí běžné. K tomu chleba se sádlem, trochu mě to překvapilo, ale měl jsem z toho radost, protože jinak všude byla taková ta festivalová klasika.

Vrátil jsem se akorát včas, abych si všiml, jak z obrovské věže dominující podiu sjíždí výtah s členy kapely za doprovodu hudby od Georga Fridericha Händela. Hudba pro ohňostroj, myslím. Chvilku na to se začaly ozývat první tóny skladby Ramm 4. Následoval obří záblesk, výbuch na podiu a v něm se objevil frontman skupiny Till Lindemann. Pak už si pamatuji jen skandování přes celé Letňany" ,,Ja - Nein - Rammstein”.

Playlist to byl vskutku pestrý, ale rozhodně ne nový, podobný hrají už léta. Za to jsme slyšeli to nejlepší z jejich dosavadní tvorby. Co mě opravdu překvapilo, byl klávesák Christian Lorenz s outfitem, který jako by vypadl z festivalu v Riu, který skoro celý koncert ,,odběhnul” na běžeckém pásu. Fyzička musí být. Co se outfitu týče, každý člen kapely měl na sobě něco extravagantního a během koncertu se nebáli své outfity měnit, nejvíc to bylo ale pozorovatelné na Tillovi Lindemannovi, který celému koncertu dominoval. Jeho hlas je neskutečný.

Celý koncert byla jedna velká světelná show, do které byly zakomponovány obrovské ohnivé prvky, které byly dotáhnuté snad do možného maxima. Skoro pořád někde něco bouchalo či hořelo, a když zrovna ne, tak všechna ta světla na celé konstrukci stage dělají neskutečné divy. Kombinace elektronické hudby a tanečníků ve svítících oblecích nebo ohnivé výstřely na ,,Du Hast”? TO BYLO GENIÁLNÍ.

Cirkusová show jak má být! A tím se nesnažím nikoho naštvat, myslím to dobře. Něco tak skvělého jsem na koncertě snad nezažil. Když se k tomuhle všemu přidá neskutečně skvělý zvuk, všechna čest zvukařům, lepší open-air jsem neslyšel, neviděl.

A ano, stejně jako na koncertu v roce 2022, zde byl obrovský hořící kočárek s divným monstrem uvnitř, když hrálo Puppy. Obrovský kotel, ve kterém se vařil spoluhráč, když znělo Mein Teil, gigantické pěnové dělo připomínající falus při písničce Pussy, ze kterého to schytal každý v prvních řadách. Černé konfety, dým, plameny nebo vlajky na sloupech s nápisem Rammstein, které se spustily současně s digitálními vlajkami na obrazovkách. Na všem byla poznat preciznost, která se jen tak nevidí.

Odcházel jsem s pocitem, že jsem po dlouhé době zažil zase něco neskutečného, na co budu rád vzpomínat a se mnou dalších pár desítek tisíc lidí. Pokud jste v rozpacích, jestli někdy příště jít na Rammstein, rozhodně jděte! Show, která je dotažená k dokonalosti, a třeba se tam někdy i potkáme.  

Text: Jan Beránek

Foto: Adéla Horelicová