„Chceme reprezentovat mládí a svěžest,“ hlásá parta Instinct

Lukáš Ciho, Miro Maršík, Ondřej Simon a Martin Havelka tvoří slovensko-českou čtveřici muzikantů vystupující pod úderným názvem Instinct. Svou diskografii kapela začala psát 8. září 2017, kdy vydala CD Na inzerát. Hodně o ní bylo slyšet však již loni na podzim, když předskakovala Elánu na jejich turné. Základnu má Instinct v Praze, ale paradoxně v České republice zatím koncertuje pomálu. Jaké jsou plány této energické formace, jak tvoří a kdy na ni bude možné do Prahy zajít? Na vše nám odpověděli Lukáš a Miro.

HK: Kapelu jste založili v Praze. Dva členové pocházejí z České republiky, vy dva ze Slovenska. Známější jste právě na Slovensku. Čím myslíte, že to je?

MM: Bude to asi tím, že zpíváme slovensky. Začala nás hrát slovenská rádia.

LC: Ale znají nás i tady. Loni jsme byli nominováni v Českém slavíku v kategorii Hvězda internetu.

HK: U nás není zrovna jednoduché dostat svou muziku do rádia. Hudební dramaturgie mnoha stanic je celé roky kritizována. Je to na Slovensku jinak?

MM: Řekl bych, že jak s kterým rádiem.

LC: Ale je to taky problém. Teď začala móda, že pokud si rádio může vybrat z domácích kapel, dá přednost té, která zpívá anglicky. Je to boj. Zaujmout, být lepší než ostatní. Zásadní je, být ve správný čas na správném místě.

HK: S debutovým CD jste si dali za úkol více oslovit české publikum? Začnete zpívat česky?

MM: Tak bych to neřekl. Děláme, co jde. Jestli budeme zpívat česky, se nás ptá hodně lidí. Lukáš česky umí.

LC: Je to pravda, často to s námi někdo řeší. Kamarád se ptal, proč nenazpíváme nějaký český song. Ale myslíme si, že je u mě pořád znát slovenský přízvuk. Přejít na češtinu neplánujeme. Nechceme si hrát na něco, co nejsme. Se založením kapely jsme se rozhodli dělat slovenské věci a nevidíme důvod, od toho ustupovat jen proto, abychom získali fanoušky v Čechách.

HK: Zkrátka nebudete za každou cenu tvořit nic, co nechcete. Přesto, během své hudební kariéry, museli jste udělat něco, do čeho se vám zrovna dvakrát nechtělo?

MM: Ano. Pokaždé, když mě Lukáš k něčemu donutí. (směje se)

LC: Miro chtěl dělat od začátku rockové písně, ale já jsem říkal, že by bylo lepší, zaměřit se na pop. Bránil se, ale nakonec jsme hlavně popoví. Pokud chcete, aby se vaše tvorba líbila, musíte dělat dobrou muziku, ale i takovou, jakou určuje aktuální trend. Je třeba hledat střední cestu. Když dám příklad. Víme, že je potřeba, abychom působili jednotně, byli nějak oblečení. Náš basák je velký sportovec, má rád pohodlí a když mu řeknu, že si má vzít úzké černé kalhoty a sexy tričko, tak se na mě podívá a zeptá se: „A je to funkční triko?"

MM: To je vtip.

LC: Chci tím říct, že pokud si to vyžaduje situace, přispívá to k fungování kapely, tak s tím nemáme problém. Ale jinak si každý žijeme po svém.

MM: Každý jsme trochu jiný. Ale vždy se domluvíme.

LC: Já mám hodně ulítlé nápady, kluci mě musí trochu kočírovat. Je pravda, že každý si do tvorby dáme něco svého, ale Miro má vždycky pravdu. (směje se) Máme stejný cíl a umíme se domluvit. Snažíme se brát ohled na každého.

MM: Možná trochu míň na Martina (baskytarista, pozn. red.). (směje se)

LC: Máme hlasovací právo. Často někoho přehlasujeme. Martin má tedy právo menší, protože je u nás nejkratší dobu.

HK: Martin nemá v kapele úplně lehkou úlohu. Nebojíte se, že vám uteče?

LC: Ne. Jsme zvyklí. Máme už asi osmého basáka. Bereme to sportovně. (směje se)

MM: Martina máme rádi, dobře k nám zapadl.

HK: Hraje s vámi dva roky?

MM: Ano. Předtím jsme měli i basáka z Malajsie. S tím to bylo taky skvělé, ale musel se vrátit domů.

HK: Máte poměrně přísná kritéria na výběr baskytaristy. Zaměřujete se na detaily. Kromě zvládnutí nástroje, zvažujete i to, aby se k vám vizuálně hodil?

LC: Jasně. Chceme reprezentovat mládí a svěžest. Čtyřicetiletého basáka bychom nevzali.

HK: EP jste vydali digitálně, své debutové CD máte i ve fyzické podobě. Proč jste se tak rozhodli, když stále mluvíte o mládí, trendech…?

LC: Pro mě je důležité mít v rukou produkt. I propagačně je to, podle mého, lepší. CD si můžete rozbalit, můžete si ho nechat podepsat. Běžně také hudbu streamuju. Ale baví mě si CD koupit, „osahat" si ho. Pokud je člověk opravdový fanoušek, myslím, že si stále rád fyzický disk pořídí. Vyrůstal jsem na Linkin Parku a říkal jsem si, že si jejich novou desku musím koupit. Dokonce byla v obchodě poslední. Teď mám radost, že jsem to udělal. Třeba už žádné další album nenatočí nebo určitě ne, v té samé sestavě.

HK: Jaké další kapely vás hudebně formovaly, co posloucháte?

LC: Já začnu. Dříve to byl právě Linkin Park nebo Nickelback. Teď se snažím poslouchat to, co je in. Budí to ve mně nové nápady. Líbí se mi poslední album Justina Biebera. Inspiroval jím hodně muzikantů. Mám rád Rytmuse. Z české scény se mi líbí ATMO music, Jakub Děkan. Ze světa mě napadá ještě třeba Imagine Dragons, Coldplay, One Republic. Nemám vyhraněný styl.

MM: Ale ano, pop. (směje se) Já už do toho taky spadl. Jako malý jsem poslouchal hlavně Elán. Postupně jsem přešel na hard rock. Třeba Guns N´ Roses. Kvůli nim jsem si koupil i svou první kytaru. Bavili mě AC/DC. Když jsme se pak potkali s Lukášem, začal jsem poslouchat i ten pop. Je to taková pracovní deformace. Snažím se dělat co nejmodernější zvuk a proto sleduji, co dělají zahraniční kapely. Ale i Linkin Park mě inspirovali k několika písničkám. Pro mě je důležité, aby hudba měla emoci. Nezáleží na stylu.

LC: U většiny našich písní máme první text a na ten Miro napíše hudbu.

MM: Někdy mám problém přijít rovnou s nějakou myšlenkou. Díky textu najdu inspiraci.

HK: Spolupracovali jste s více úspěšnými textaři. Máte nějakého, od kterého byste měli rádi text?

MM: Těžko říct. Myslím, že nejlepším slovenským textařem vždy byl Boris Filan. Jenže je to jiná generace, navíc už texty nepíše.

LC: Mně se líbí texty Xindla X a v poslední době Ondra Fiedler. Byli jsme s ním na jednom workshopu a je opravdu šikovný.

HK: Vzděláváte se prostřednictvím workshopů?

MM: Vzděláváme se různě. Na internetu a podobně. Dělat hudbu není snadné. Je potřeba znát spoustu věcí. Jedna věc je emoce, ale druhá věc je technická stránka. Člověk může něco cítit, ale je potřeba se to naučit a odmakat si to.

LC: Ty děláš, ale nějaké kurzy, ne?

MM: Ano. Berklee College má na internetu zdarma kurzy, ale mám i spoustu jiných zdrojů.

HK: Kromě zdokonalování se, kde budete na podzim vystupovat?

LC: Zahrajeme na čtyřech místech na Slovensku a 6. prosince chystáme křest v Praze v Rock Café. Těšíme se na reakce na naše album.

MM: A všechny zveme na koncerty.

Foto: Jan Hadraba