Česká country je vždy jen horší nebo lepší kopie té americké, tvrdí Daniel Király.

Zpěvák, kytarista, skladatel a textař Daniel Király se v Čechách i na Slovensku snaží prorazit s country hudbou. Nikoli však českou, ale tou, která je populární v Americe. Nejen o rozdílech mezi těmito styly, ale také o jeho začátcích, spolupracovnících, oblíbencích, plánech do budoucna či desce Country si Hudební knihovna s Danem povídala.

HK: Po kom jste zdědil hudební talent? Věnoval se někdo z vašich předků hudbě?
Dan:„Co vím, tak děda hrál na housle, jinak není v rodině nikdo, kdo by hudbu dělal profesionálně. Je tedy možné, že jsem talent "podědil" zrovna po dědovi."

HK: Kdy a za jakých okolností jste se poprvé setkal s country hudbou?
Dan:„Country music mě provází v podstatě celým životem. Pamatuji jako malý kluk, jak z rádia zněly hity Michala Tučného, kterého naši s oblibou poslouchali. Je ale nutno říci, že jsem se setkal nejdříve s folkovou hudbou a teprve ta mě postupně dovedla až ke country. Byl to takový dlouhodobý vývoj. V mých patnácti letech mě oslovily písně bratrů Nedvědů, díky kterým jsem vzal do ruky kytaru. Tu jsem dostal od táty. Postupem času mě zasáhly písně slovenské country star Allana Mikuška. Bylo to najednou něco úplně jiného než ten folk. Velice rychle jsem přišel na to, že tato muzika je mému srdci blíž. Písně Nedvědů se mi líbí samozřejmě dodneška, jen ten "ostřejší" country styl mě fascinoval a fascinuje víc."

Country je životní styl

HK: Čím vás country hudba tak oslovila, že jste se rozhodl věnovat právě jí?
Dan:„Jednoduše mě baví. Je to příjemná muzika. Oslovila mě hlavně obrovským rozsahem, jakým je prezentována v zámoří. V Americe je country běžná součást každodenního života. Je to životní styl. A to se mi líbí."

HK: Již jste zmínil Allana Mikuška. Čím pro vás tento muzikant je?
Dan:„Allan Mikušek je výborný zpěvák a kamarád. Je pro mě bezesporu tím nejlepším, co slovenská country scéna nabízí. Má specifický projev na kytaru, celé to má prostě úroveň a hlavně disponuje skvělým hlasem, který mu upřímně závidím (smích). Splnil jsem si velký sen tím, že jsem ho pozval jako hosta na mou desku. Natočili jsme spolu česko-slovenský duet, písničku Country man, která se objevila na mém CD Country."

HK: V čem zásadním se česká country hudby liší od té americké?
Dan:„Celkovým soundem, celkovou úrovní přednesu... Řeknu to tak, jak to je, byť mi je jasné, že mě dost lidí bude pro tento názor nenávidět, ale česká country není nic jiného než převzatá americká country. Tato myšlenka není z mé hlavy, ale to je v této chvíli jedno, zrovna teď se sem hodí. Byť se to někomu nebude líbit, je to prostě fakt. Velkým oblíbencem české country byl a stále je Michal Tučný. Já ho mám velmi rád, vážím si toho, co tady udělal, ale už jen málokdo třeba ví, že velká část jeho písní byla převzata od amerických autorů. Písně dostaly jen český text. O jaké české country se tedy bavíme? Takže pokud bych měl uvést, čím zásadním se liší, tak bych řekl, že americká country je ten originál, protože "rodiště" country je právě v Americe, odtamtud všechno vychází. No a ta česká je vždy jen horší nebo lepší kopie té americké."

Modernější country může oslovit i mladší generace

HK: Neobáváte se ale, že s "americkým" country v Čechách neprorazíte?
Dan:„Bojím i nebojím. Ono to není ani tak o muzice, jako o posluchačích. Muzika může být stokrát dobrá, když jí ale nebude mít kdo poslouchat, nebude to fungovat. Myslím si ale, že problém je někde jinde. Současné, ale i minulé kapely v Česku si pojem country tak nějak vysvětlily po svém. Nastavily tady nějakou pomyslnou laťku, která ale není moc vysoko. Česká country tak mnohdy zní jako lidovka někde v hospodě u piva a to prostě mladší generaci nebere ani nebaví. Není divu, že pak českou country neposlouchají a poslouchají jí hlavně ti starší. Jenže co nastane, až tady ta starší část populace nebude? Je to stejné jako s trampingem. Kde byl tramping před padesáti lety a kde je dnes? Je to fakt k zamyšlení. Já chci všem dokázat, že pokud se country udělá "moderněji", může zajímat i tu mladší generaci, což je velmi důležité pro další vývoj. Moderní country je totiž muzika s nádechem popu a někdy až rocku. V Americe to funguje, musí to přeci fungovat i u nás. Má cílová skupina je tedy mladší generace, které chci nabídnout rytmickou, smysluplnou hudbu, ne komedii u "synťáků"..."

HK: Jsou nějací čeští country muzikanti, které posloucháte a máte rád?
Dan:„V Česku je obecně problém s definicí žánru country. Mnoho posluchačů má tendenci zaměňovat country s folkem. Často se tak stává, že tvrdí, že se jim líbí třeba ten country zpěvák Žalman. Ne, Žalman opravdu není country zpěvák, to je folkový zpěvák, kterého mám mimochodem taky velmi rád. Ono je to potom velmi těžké. Když se to ale vezme v globálu, tak countryových zpěvaků je tady opravdu poskrovnu. Nepočítám samozřejmě ty, co dělají country ve stylu lidovky s přimíchanou kytarou. To nemá s country nic společného (a takových kapel je tady dost). Pokud bych měl tedy říct někoho, koho poslouchám, mám rád a kdo prezentuje to opravdové country, tak určitě Petr Kocman."

Lépe se mi píše, když mám problém nebo smutek

HK: Baví vás více skládání nebo psaní textů? A co vám trvá déle?
Dan: „To je záludná otázka. Nelze obecně říci, co mě baví víc, obojí stejně. Když totiž tvořím píseň, dělám rovnou hudbu i text. Vzniká tak celek. Text trvá časově asi déle, ale znáte to, je to jako se vším. Někdy se stane, že sednu a text napíšu během chvilky, jindy zase koukám na blikající kurzor v PC a nějak se nic neděje (smích). Není to asi o nějakých schopnostech, spíš o náladě, momentálním rozpoložení duše.... Obecně se mi píše lépe, když je nějaký problém, smutek či něco podobného. V takových chvílích to jde nejlépe. Když je totiž člověk v absolutní pohodě, tak písničku snad ani nemůže napsat. Anebo pokud jí napíše, bude pro posluchače pravděpodobně nezajímavá. Domnívám se, že posluchače zajímá právě ten stav, kdy máte potřebu se z něčeho vyzpovídat, když prostě on má ten pocit, že na tomto světě není zdaleka sám, kdo řeší určitý problém. Pokud je písnička napsaná za tohoto stavu, mnoho lidí se v ní najde a to je důležité. Když udělám píseň o zlatých cihličkách, které přehazuji ze strany na stranu, tak to bude píseň o ničem a nikomu se nebude líbit. Pokud však zvolím téma rozchodů, odloučení, návratů, milostných spojení, píseň musí jednoznačně fungovat. To je jasné.
A přesně tohle mě baví. Psát o obyčejných věcech. O věcech, které jsou přímé, kterým lidé rozumí, které je potkávají běžně každý den. Spousta interpretů bere tato témata jako otřepaná klišé, něco velmi nepodstatného a někteří se i smějí. Drsný rocker přeci nebude zpívat o lásce, že? Jenomže křehkou ženskou duši jaksi nezajímají naleštěné tlumiče u motorky, obrazně řečeno..."

HK: A cítíte se lépe ve studiu nebo na pódiu?
Dan:„Cítím se dobře jak ve studiu, tak na pódiu. Ve studiu je člověk mimo dosah posluchače, a má tak jistou volnost. Jakýkoliv krok lze znovu opakovat. Ve studiu mě to baví, protože něco nového vzniká. Pro mě osobně je to velká událost a srovnal bych to k narození dítěte. Ano, zrození CD je jako narození dítěte. Na pódiu je zase velice příjemný kontakt s publikem a to, co předvedete v danou chvíli, už nejde vrátit zpět. Je to autentické a neopakovatelné."

HK: Proč jste se rozhodl žít zrovna v Praze a jaké zde byly vaše začátky?
Dan:„Praha je pro mě symbolem "centra dění". Je tady prostě všechno, zvláště víc možností seberealizace. Začátky? Velmi těžké. Představte si, že si takhle jednoho dne sbalíte baťoh a odjedete do města, kde jste ještě nikdy nebyl s tím, že tam zůstanete a že tam budete žít. V kapse dvě stovky a kytara na zádech (smích). Žádný med to určitě nebyl, ale díky Mexovi (spolužák ze Slovenska), který tady už nějakou dobu pracoval a bydlel, to bylo snadnější. Nějakou dobu jsem u něho bydlel, než jsem si našel práci a rozkoukal se."

HK: Kde byste, jako muzikant, chtěl být tak za pět let?
Dan:„Nechci žádnou slávu ani nezdravé úspěchy. To není nic dobrého. Mým snem je tvořit kvalitní country music na úrovni s výhradně vlastními texty a hudbou a dostat tyto písně víc mezi posluchače. Chci dělat písně jednoduché, s lehce zapamatovatelným textem. Není nad to, když si někdo vyslechne vaší píseň a po prvním poslechu je schopen zabroukat si jí. To je to největší ocenění. Určitě mám co zlepšovat, protože člověk se učí celý život. Každopádně za 5 let bych chtěl mít na kontě minimálně jednu dvě další desky s kvalitní hudbou, z kterých ta poslední bude ta nejlepší." (smích)

Bez klobouku a westernových bot se neobejdu

HK: Fotíte se a vystupujete zásadně s kloboukem. Kolik jich doma máte? A jaké další atributy country hudby používáte?
Dan:„Mám jich doma několik, ale prezentuji se hlavně v bílém klobouku, který mám z Ameriky. Je vyroben dle klobouků, které nosí Brad Paisley, známá americká country star, která je mimochodem mým největším hudebním vzorem. K dalším atributům patří nepochybně "koně" - westernové boty z pravé kůže specifického tvaru."

HK: Poslední otázka se týká vašeho alba Country. Kdo vám s ním pomáhal?
Dan:"Na desce se podílela řada uznávaných muzikantů. Peter Mečiar, výborný slovenský multiinstrumentalista, natočil na desku pedal steel, lap steel, dobro, telecaster.... Pepa Malina přijal pozvání a excelentně nahrál housle. Na baskytaru hrál nekompromisně Petr Klementis a na bicí velmi talentovaný Zdeněk Puchmeltr. O zvuk se postaral Jindra Kravařík (Sype Studios), který odvedl perfektní práci. CD obsahuje celkem 12 písní a je dostupné v prodejní síti Bontonland. "