Brouzdání ve stejných poprockových vodách

Support Lesbians slaví na letošní podim 20 let od založení. Kapela za dobu své existence prošla řadou změn. Změny se netýkaly pouze obsazení kapely, ale i hudby, kterou kapela hrála. Když se vrátíme na začátek k albům So, What? a Medicine Man, můžeme zde slyšet převážně hardcorové skladby.

Změna přišla s podpisem smlouvy u Sony v roce 1999, po obnovení kapely. Od té doby se kapela sklidnila a jejich hudba se drží klidného poprocku. Během této fáze kariéry kapela napsala povedené desky Regeneration? či slušné Tune Da Radio nebo Euphony and Other Adventures. Tím prozatím nejslabším kouskem se stala Lick It.

Co nám nabízí poslední Homobot?

I když se tak na první poslech nezdá, kapela na albu Homobot (2011) použila pár nových prvků, které se v dřívější tvorbě neobjevily, ale i tak to k překvapení nevede. Produkce se ujal Ecson Waldes, a co se týče zvuku, tak kapela zní výborně. I textově se deska povedla, Kryštof Michal se tentokrát věnoval pouze textům, hudbu nechal na ostatních v kapele a půlroční práce na albu je vidět. Na vyšší level ale Homobot kapelu nedostane.

Na album předem upozornil singl s propracovaným videem Bombs and Lies. Poprocková skladba může připomenout například hitovku z roku 2006 English Stereo. Rozhodně patří k tomu lepšímu z poslední tvorby kapely: přijemný refrén, výborný zvuk, a k tomu slušný text vyjadřující nespokojenost s válečnými událostmi z Libie. Výborným kusem je melancholická Midnight Sun, s lehce poznatelným Michalovým projevem. To je nejspíše největší hit z alba. Na podobné vlně se nese i následující My Heart, ta ale narozdíl od předchůdce zní příliš vlezle a i když ze skladby víří pohoda, tak po chvíli už začíná nudit.

Na albu ale najdeme i modernější kousky, ve kterých se objevují taneční prvky. Ať už je to úvodní skladba nebo závěrečná Shake It, tak se nás v nich kapela snaží rozhýbat, boužel není to uplně lehké. Myslím, že pokus o změnu není nic špatného, ale zrovna tato poloha kapele nesvědčí. Navíc hlasový projev frontmana je v nich až lehce nepříjemný.

Zajímavou položkou je také duet nazpívaný s Tonyou Graves. Píseň Keeper je klasika z dílny Supportů a Tonyin zpěv tomu dodává svěží sílu. Na zbytku alba už nic objevného nenalezneme. Kapela se pak drží klasického schématu, známého už z posledních čtyř alb. Semtam přidá na tempu, poté ubere. Na kapelu, která mohla mít i zahraniční ambice je takovéto album málo, pokud vezmeme v úvahu pouze českou hudební scénu, tak to ale tak špatné nebude.

Dobrým krokem kapely rozhodně bylo udělat akustické turné. To momentálně probíhá a je rozhodně příjemná změna slyšet klasické Supporty v novém kabátu.