Bratr bez sestry je pěvecky poloviční

Vedle akustických Javorů s folklórním cimbálem a houslemi si sourozenci Hana a Petr Ulrychovi postavili před třemi lety kapelu Javory Beat, která má klasické rockové obsazení. Právě s ní Petr Ulrych natočil téměř autorské album Bratr sestry, na němž se vrací do svých bigbeatových začátků.

Rocková divočina se nekoná

Oproti Javorům mají Javory Beat samozřejmě rockovější zvuk, což je dáno i nástrojovým obsazením (elektrická kytara, baskytara, klávesy, cajon), ale žádnou rockovou divočinu rozhodně nečekejte. Elektrická kytara sice občas až metalově zakvílí, ale jemnější rock je zastoupen spíše v rytmech, náladě a aranžích jednotlivých skladeb.

Petr Ulrych je geniální skladatel, vynikající textař, ale jen průměrný zpěvák. Navíc má smůlu, že se zpěvu věnuje i jeho sestra Hana, jejíž vokál je mnohem pestřejší, barevnější, znělejší, procítěnější a naléhavější. Většinou ve své domovské kapele Javory zpívají spolu, takže rozdíl je bezprostředně patrný.



Jak již název Bratr sestry napovídá, nové album je spíše sólovým projektem Petra Ulrycha, takže většiny pěveckých partů se ujal sám. Sestru pustil k mikrofonu jen sporadicky, ale když tak učinil (Smůla, Černý zprávy, Teskná, Lípa), jeho písničky se rozsvítily. I proto výše zmíněná čtveřice skladeb patří k vrcholům nahrávky.

Pohlazení po duši

Ale to je jediný nedostatek alba, jinak je to čisté pohlazení po duši. Petr Ulrych je skladatelem od Pána Boha, jeho melodie jsou skutečně lahůdkové. Hravé, vzdušné, načrtnuté lehkou rukou, přímočaré i rafinované zároveň, jednoduché, přitom nápaditě propracované. A to samé se týká pestrých rytmů, harmonií a chytlavých, nikoli však vlezlých refrénů.
Dobrá písnička je vždycky základ. A pak už je jedno, zda ji Ulrych oblékne do rockového, folkového, folklórního či popového oblečku. Ten je slušivý i v případě world music, klezmeru nebo nesmělého reggae ve skladbě Jááá.

Teď alespoň k několika prvním písničkám, které jasně dokazují barevnost celé nahrávky. Úvodní skladbu Talent otevírá nečekaně tvrdý začátek, který ale brzy přejde do melodického, jemného a nápaditě zaranžovaného rocku. Myslím, že Ulrychův zpěv by se ani do tvrdších pasáží nehodil. Spíše do energického folku směřuje Stromek, vzdušná píseň se skvostnou melodií.



Smůla představuje židovskou lidovou píseň a ani autorské Ulrychovo zpracování vliv klezmeru nezapře. Vygradovanou, spontánně temperamentní skladbu poprvé zdobí hlas Hany Ulrychové. Amulet patří k jemnějším folkrockovým baladám, nádech world music nabízí Lhasa. Černý zprávy patří jen paní Haně a její směřování k folklóru musí potěšit, Brouk odkazuje na jakýsi retro pop.

Druhé polovině desky dominuje Gruzínská, jediná převzatá píseň alba. Autor Bulat Okudžava je znám velkou dávkou melancholie a tato silně emocionální balada dokonale ladí s Ulrychovým pěveckým projevem. To samé platí o Dežaví. Obě pomalé písně staví především na atmosféře a tu umí zpěvák zachytit věrohodně a přesvědčivě.
A závěrečné pohlazení pěvecky opět obstará Hana Ulrychová, její křehká Lípa přímo vybízí, aby si člověk vyhledal starší desky bratrské dvojice s folklórními Javory.

Smát se je lepší než fňukat

Převážně civilní texty srozumitelně, ale nápaditě a občas i vtipně připomínají, že smát se je lepší než fňukat nebo že prostá přání jsou důležitější než ta velká. Texty o síle hudby, pokory, smíchu, nadhledu, o potřebě domova a ukotvení v životě se dobře shodují s vyzněním hudby.

Bratr sestry je dost dobré album, které vás bude díky své barevnosti a skladatelské nápaditosti dlouho bavit. A bavilo by ještě více, kdyby místo bratra sestry častěji zpívala sestra bratra.