Půlstoletí ve službách královny hudby

V dnešní době mají posluchači Hanu a Petra Ulrychovi spojené především s folklórní hudbou, které se ve společnosti Javorů věnují. Je to škoda, protože oba sourozenci prošli mnohem barevnější a stylově pestřejší cestu. Právě toto připomenutí je největším kladem supraphonského kompletu Půlstoletí, který podrobně a přehledně mapuje jejich pěveckou i tvůrčí dráhu.    

Bigbeatové začátky

Obsáhlý výběr vychází v roce, kdy se Ulrychovým sešlo hned několik výročí. Petrova sedmdesátka, Hanina pětašedesátka, čtyřicáté narozeniny Javorů a hlavně půlstoletí společného muzicírování. Takže vybírat bylo z čeho, první na albu zachycené nahrávky pocházejí z roku 1964, poslední z předloňska.  

První CD je věnováno bigbeatovému a rock´n´rollovému období obou interpretů, které je spojeno hlavně se skupinami Atlantis a Vulkán. Tehdy se jim o cimbálu či houslích ani nezdálo, přednost dostaly kytary a bicí. Jednoduché, aranžérsky přehledné, anglosaskou scénou inspirované písničky o svobodě, strachu, lásce, návratech. Příjemné kousky, z nichž jasně vyčnívá slavná skladba Nechoď do kláštera.  



Písně staví na silné, místy magické atmosféře 60. let, výrazných melodiích a přesazích do vkusného popu (Seď a tiše poslouchej, Nonsens) či blues (Strange Brew). Převažuje střední a pomalejší tempo, ale Vulkán i Atlantis umí i přitvrdit a zrychlit (Vracím se cestou domů, Wine Or Love), případně zamířit do alternativnějších, syrovějších, až psychedelických vod (Jen o to mi nejde, Dlouhý stín). Petr i Hana Ulrychovi se nebojí ani angličtiny, hned jsou z nich rockeři se vším všudy. 

Přes rock a pop k world music

Druhé CD začíná krylovským protestsongem Zachovejte klid z roku 1968, který si Ulrychovi pěkně odskákali. „My máme pravdu, vy jenom bič, zradu a bič". Následují experimentálnější jazzrockové skladby (Ticho) ve větších arnažmá Orchestru Gustava Broma i křehčí hitovky (On na mne zapomíná, Za vodou, za horou, Zpěvánka na lásku). A také první náznaky world music, která začne dominovat druhé polovině alba.  

Od skladby Zvon už je zbytek kompletu v režii Javorů, případně Javory beatu. Nechybí žádná ze zásadních písní typu Jízda králů, Putovali kdysi hudci, Tichý hlas nebo O naději. Zastoupena je i filmová hudba (O statečném kováři, Díky za každé nové ráno). Právě v písních, sice autorských, ale odkazujících na hlavně  moravský, ale i balkánský folklór či klezmer se zpěváci dostávají k podstatě lidských citů a života vůbec.



Skupina Javory dlouhodobě prokazuje nejen svoji profesionální dokonalost, ale především cit pro folklorní hudbu. Všechny nástroje hrají velice svobodně a zároveň pokorně slouží písničce. A to samé platí o zpěvácích. Nejlépe jim to sluší, když se k mikrofonu dostanou současně. Tvrdší, civilnější Petrův zpěv si s Haniným emocionálnějším, vroucnějším dokonale rozumí.

Půlstoletí je důstojnou poctou dvěma velkým zpěvákům a zároveň příjemnou procházkou padesátiletou historií české nekomerční hudby. A mladým lidem může navíc ukázat další hudební tváře Hany a Petra Ulrychových.