Bezpečná cesta The Giant Mountains Bandu

Česká bluegrassová kapela The Giant Mountains Band má oproti ostatním tuzemským kapelám jednu nespornou výhodu – na mandolínu v ní hraje a za mikrofonem stojí rodilý Američan. Nyní vydali své debutové CD Long Lonesome Road, za jehož hudbou a texty stojí právě Lucien G. Holmes ze Seattlu. Většina písní je v repertoáru skupiny již od roku 2006. Při poslechu se nám tedy dostane opravdové esence toho, co představuje hudba The Giant Mountains Bandu.

Jak již bylo řečeno, Long Lonesome Road je prvním albem skupiny. The Giant Mountains Band však nejsou na hudební scéně žádnými nováčky. Začali se formovat roku 2003 v Českých Budějovicích. Roku 2006 přibyl v kapele Američan Lucien G. Holmes, a začala tak nová éra TGMB. Ačkoliv až do letošní květnové desky Long Lonesome Road nic oficiálně nenahráli a nevydali, hojně koncertovali u nás i v zahraničí. Debutové album vznikalo v letech 2012 a 2013 ve studiu Bizon Records CB pod vedením Romana Pacholíka. Obal desky je v jednotném designu s webovými stránkami kapely. Obojí působí velice profesionálně a díky bilingvnímu pojetí (čeština i angličtina) také světově. Je taková i hudba TGMB?

Jistý hlas a zlaté harmonie

Již první píseň alba, Borrowed Time, dává tušit, že při poslechu si dosyta užijeme spousty příjemných hlasových harmonií. Nejsou sice nijak objevné, drží se spíše standardních postupů, ale o to víc příjemně kloužou do ucha a vyvolávají po těle hřejivý pocit bezpečí. Nahrávka je dobře vyvážená, žádný z nástrojů nezaniká. Vše je krystalicky čistě zahrané a zaznamenané. Možná je to až na škodu. Trocha té špíny by bluegrassu The Giant Mountains Bandu neuškodila. Jaké špíny? No zkrátka zahrát to více pocitově – tu ubrat, tu přitlačit na pilu. Americký bluegrass přeci není o hladké jízdě po dálnici Škodou Octavia. Naopak, jede se Jeepem po prašné cestě plné výmolů.

Mandolínista a hlavní zpěvák Lucien G. Holmes je autorem všech písní kromě té poslední, Train 420. Harmonie k jeho jistému vokálnímu projevu dotváří David Kažimír (banjo), Jan Kadlec (housle) a Petr Poláček. Na basu hraje Petr Zbořil. Kytarista Poláček se v některých písních objeví i coby hlavní zpěvák. Jeho hlas působí v porovnání s Lucienovým suverénním zpěvem nejistě, a protože zpívá pro našince snadno srozumitelnou angličtinou s českým přízvukem, odhaluje nám i určitá textová klišé, kterých se TGMB dopouští. V žánru, který představují, to však není nic neobvyklého.

Naživo hrají od podlahy, deska je klidnější

Jak bylo naznačeno výše, angličtina zpěváka Holmese je bezchybná. Když nezpívá on, je slyšet český přízvuk, který prozradí nerodilého mluvčího. Ale to nevadí. Je pochopitelné, že pánové z Českých Budějovic nebudou zpívat jako kovbojové ze Severní Dakoty, o které v osmé písni na albu Dreamed Of North Dakota TGMB sní. Texty obsahují většinou staré známé bluegrassové entity – přírodu, cestu, vlaky. Píseň I Am In Darkness je dokonce velmi zbožná, její slova jsou plná obecně vyjádřené pokory. Pro The Giant Mountains Band není důležité, zda zpívají bezchybnou angličtinou, ale zda jejich texty vyjadřují opravdové pocity. Ve velké míře se jim to daří.

Pustíte-li si na YouTube nějaká videa z živých vystoupení The Giant Mountains Bandu, jistě uznáte, že jsou velmi živá. Pravděpodobně si budete podupávat nohou do rytmu nebo budete mít chuť tančit. Skvělá bluegrassová rychlost a vyhranost všech muzikantů je na pódiích znát. Zápal se ale nepodařilo přenést na CD stoprocentně. Skladbám by slušelo vyšší tempo. Je možné, že by pak nebyly tak precizně zahrané, ale rozhodně by CD bylo živější. Takhle je místy uondané, plandavé. Tempo pomalých písní a country valčíků je zvoleno standardně.

Mezi nejlepší písně na albu rozhodně patří úvodní Borrowed Time, která se skutečně hodí na své místo – jako otevírací píseň. Představuje kapelu v celé šíři, je i nápaditá, svižná a povzbudí k pokračování v poslechu. Vůbec koncepce desky je udělaná chytře. Začátek je svižnější, následuje vyklidnění s nejlepšími songy, album uzavírá převzatá Train 420 s bluesovým nádechem (autoři: Dave Mac Gillavry, Chris Schut, Barry van der Zijden). Vrchol alba Long Lonesome Road představuje píseň Coming Back Home To You, kterou se deska přehoupne do druhé půle. Harmonický postup téhle věci dokáže vykouzlit spokojený úsměv na tváři o těm největším mrzoutům.

V závěrečné převzaté písni s s The Giant Mountains Bandem zahráli i dva hosté: Martin Pacholík na elektrickou kytaru a Alexandr Novotný na bicí. Ačkoliv se jedná o skladbu bluesovou, není tak emotivní, jak by mohla být. Elektrická kytara má dobrý zvuk, ale nezahraje na něj žádné pořádné sólo, a bicí, které by měly udávat shuffle nádech připomínají spíše „duc tuc" české dechovky. Výběr písně Train 420 na závěr alba nebyl špatný. Hosté však do nahrávky nepřinesli nic nového.

Bezpečný podnikatelský bluegrass

Celkový koncept desky Long Lonesome Road (její čisté zpracování, dobře vypadající obal, příjemná stopáž atd.) dokonale souzní s prezentací kapely The Giant Mountains Band jako celku. Dali si na tom opravdu hodně záležet. Hudebníci nejsou starý smradlavý vandráci s voprejskanym bendžem. Jsou to hladce oholení muži v gala, kteří se usmívají z fotografií. Celé zpracování je vysoce profesionální. Ale! Je to až přespříliš, protože TGMB tak působí sterilně, neromanticky, bez duše. Jako bluegrass pro podnikatele, ty v Octavii.

Long Lonesome Road je i název jedné z písní na albu. Je tak trochu záhadou, proč pánové vybrali právě tuto věc jako titulní. Ničím zvláštním kromě symbolického názvu nevyniká. A ani ten se ke kapele The Giant Mountains Band moc nehodí. Jejich cesta nebude osamělá, smutná a opuštěná. Své publikum si kapela vždycky najde. Budou to lidé, kteří vědí, co od bluegrassu očekávají a chtějí. Že by se TGMB nějak výrazně zapsali do historie žánru, to nehrozí. Jejich deska, potažmo celá jejich cesta, není ani dobrá, ani špatná. Je prostě... bezpečná.