Přítel, který vás nenechá ve štychu

Snad každý interpret má sen nazpívat coververze svého oblíbeného autora. Jen málokdo se o to ale pokusí a jen výjimečně se podaří natočit kvalitní desku. Buď je moc pokorná a překypuje úctou nebo naopak ve snaze odlišit se za každou cenu nemá s originálem moc společného. Pavlu Bobkovi to vyšlo, album Víc nehledám je minimálně příjemné.

Pavel Bobek, zpěvák s nezaměnitelným hlasem, natočil coververze legendárního Johnnyho Cashe. Jeho písně zná od 50. let minulého století a v roce 1978 s ním dokonce vystoupil na pódiu amerického velvyslanectví v Praze, kde si společně vystřihli písničku Will The Circle Be Unbroken.

Na desce si zahráli Cashovi spolupracovníci

Deska je zajímavá už jen svým vznikem. V legendárním nashvillském studiu Quad jej totiž nahrávali přední američtí muzikanti, kteří kromě Cashe v minulosti spolupracovali nebo nyní spolupracují s hudebními veličinami jakými jsou Sting, Norah Jones, Mark Knopfler nebo Bob Dylan. Navíc ale producent alba Luboš Malina přizval k nahrávání i známé české bluegrassové a country muzikanty, mimo svých spoluhráčů z Druhé trávy také Rudolfa Křesťana, Míšu Leichta, Wabiho Daňka nebo Pavlínu Jíšovou.

Právě oni se postarali o to, že nahrávka nezní monotónně. Pavel Bobek zpívá příjemně civilně, ale sugestivnosti a naléhavosti Cashova zpěvu samozřejmě nedosahuje. Proto mu velkou měrou pomohli právě hosté. Bobkův vokál se výborně doplňuje s temperamentnějším zpěvem Pavlíny Jíšové (Dokud budu žít, To já nejsem, Pohádka o dívce snů) nebo syrovějším, chraplavým vokálem Roberta Křesťana (Desperát, Dívka ze severu, Tenhle splín, Nedělní ráno).

Většinu ze čtrnácti skladeb lze zařadit do škatulky country, ale nechybí ani přesahy do popu (Desperát, Dívka ze severu) nebo rock´n´rollu (Velká řeka). Dominuje střední tempo, příjemné zpestření pak přinášejí energické, temperamentnější písničky To já nejsem, Velká řeka, Tenhle splín nebo Nedělní ráno.

Čeští muzikanti v ničem nezaostávají

Američtí muzikanti mají tuto hudbu v krvi, avšak nejen technikou, nýbrž i nasazením a citem za nimi čeští hudebníci nezaostávají. Výborný je kytarista a banjista Luboš Malina, hráč na tamburínu David Lanštof nebo trumpetista Miroslav Hloubal.

Hlavní postavou je však Pavel Bobek. Jeho hlas působí uklidňujícím dojmem, připomíná dobrého přítele, který vás nenechá nikdy ve štychu. Vyrovnaně a věcně, s velkou pokorou k Johnnymu Cashovi tak vypráví příběhy smutné, veselé i dojemné. O lásce, touze jít dál, věrnosti i samotě. A samozřejmě nechybějí ani příběhy z Divokého západu.

Deska Víc nehledám je určena především milovníkům americké country, ale může oslovit i vyznavače jiných hudebních stylů. Takový spolehlivý kamarád do nepohody.