Bestofka Nekonečná připomene největší hity Ivety Bartošové

V dubnu tomu bude rok, co tragicky zemřela tehdy osmačtyřicetiletá zpěvačka Iveta Bartošová. Warneři její písničky připomenou best of albem Nekonečná. Tato kompilace zahrnuje chronologicky seřazené nejvýznamnější nahrávky Ivety Bartošové od jejích prvních hitů natočených ještě s Petrem Sepešim – Červenám a Knoflíky lásky – až po ten bohužel zcela poslední - Noc je království.  



Na obalu alba jsou zveřejněny fotografie z Ivetina posledního ateliérového focení od Lenky Hatašové. A nechybějí ani vzpomínky jejích nejbližších uměleckých spolupracovníků Pavla Vaculíka, Michala Davida, Ondřeje Soukupa, Vladimíra Kočandrleho, Lenky Hatašové, Luboše Nečase  a Jarka Šimka.  

„Ivetu jsem poznal v roce 1984, kdy jí tragicky opustil její životní i pěvecký partner Petr Sepéši. Ujali jsme se jí v Krokách, napsali hity jako je Léto, Radovánky a nazpívali spolu dueta To je naše věc a Konto štěstí. S Ivetou jsem spolupracoval celá léta. V roce 1988 jsem ji vzal i do kapely Allegro jako hosta. Vyprodukoval a natočil jsem jí album Václavák v době, kdy žila s Láďou Štaidlem, které se tehdy moc povedlo jak autorsky, tak zvukově. Vždy byla ve studiu připravená a profi. Rád na ní vzpomínám. Byla to moc fajn holka a dobrá parťačka do kapely." Michal David  



„Hrál jsem s ní ve druhé polovině osmdesátých let a občas pro ni něco napsal. V té době to byl andílek, kterého národ miloval. Měla strašnou radost, když jsme jí s Petrem Kratochvílem v roce 2002 nabídli, aby zpívala Johanku z Arku. Její pozdější životní zvraty mě děsily, i když se tím národ bavil. Měl jsem ji rád." Ondřej Soukup  



„Iveta dozrála z jednoduché holky z Beskyd v čirou iluzi. Žijící iluzi. Její vlastní tzv."reálný" život postupně zmizel, či přesněji: stal se sekvencí pitoreskních zápletek, aby nad vším tím zmarem zářil neuchopitelný příběh schopný očarovat velkou část společnosti. Fascinace Ivetiným příběhem zcela zpochybnila i tak přirozené lidské instinkty jako jsou  požadavky věrohodnosti či přiměřenosti. V konfrontaci s tím nadpozemským světlem tyhle věci zcela vybledly a rozplynuly se. Proto Iveta žije beze změny i po smrti." Vladimír Kočandrle