Beady Eye i nadále zůstávají ve stínu Oasis

Jeden z bratrů Gallagherových je opět ve středu hudebního dění. Liam se vrací se svou kapelou Beady Eye na scénu s novým, druhým studiovým albem, které nese jednoduchý název BE. Liam opět v době před vydáním rozdával svá moudra na všechny strany, a padlo i známé klišé, že to bude jedna z těch nejlepších desek. No jedno je pravda. Rozhodně je to nejlepší deska, co stvořili samotní Beady Eye.

BE nechce být pouze ohraný jednoduchý Britpop

Beady Eye mají jeden docela důležitý problém. A to jsou právě ta velkohubá prohlášení jejich frontmana. Očekávání jsou tak vždy veliká, no a debut to odnesl na plné čáře, navíc i s přímým porovnáním k projektu bratra Noela. S druhou deskou už se mohl Liam poučit, ale opět docházelo na řeči kolem Oasis. Naštěstí za desku hovoří hudba a ne jen rozhovory.

Na druhém albu je z kapely cítit snaha o vývoj. A ten je na BE opravdu vidět. Při nahrávání se kapela obrátila na producenta a člena kapely TV on the Radio Davea Siteka (známého také ze spolupráce s Yeah Yeah Yeahs nebo Foals). Už to znamenalo velkou změnu oproti předchozím pracem. Jeho přítomnost tu je znát, kapela se podřídila jeho pokynům  a jsou z toho velice zajímavé výsledky.

Hned z úvodní Flick of the Finger lze cítit novotu a ne jen starou ojetou káru, jak tomu bylo na debutu. Překvapí zde i temné děsivé rohy v pozadí a s Liamem, zpívajícím ve formě, to klape celé kapele. První známá z BE je tím nejlepším trackem, který kdy tato formace stvořila.

Druhým songem, který kapela ukázala veřejnosti ještě před vydáním celé desky, je první oficiální singl Second Bite of the Apple. A tahle glamsoulová pecka nezůstává vůbec daleko za otvírákem desky. Jakoby Sitek dal na zeď ceduli: 'Nesnažte se být jako Beatles', o ono se to vyplácelo.

Jenže když pak desku uslyšíte celou, nastane problém. Beady Eye producenti se sice snaží seč mohou, ale na konci stejně opět ucítíte mírné zklamání. Deska po těchto dvou skladbách měla namířeno daleko víš. Z čeho měla být pevná rock'nrollová deska, je opět album, kde jsou na jednu stranu jasné rockové vypalovačky, ale opět se tu nachází i akustické vybrnkávačky, které působí jako vata.

Sitek versus nemastná polovina materiálu

Najdou se tu prostě částečky, které mají jen málo co říct. A nic s tím neudělá ani Dave Sitek, protože materiál je prostě omezený. Jasným příkladem je Don't Brother Me. Píseň, která má co dočinění právě s Noelem, je toho jasnou ukázkou. Sedm a půl minuty se skladba nese na stejné vlně a až skončí, rozhodně nemáte chuť ji opětovat.

Další velikou chybou je dát dvě pomalé skladby na závěr alba. Ballroom Figured a Start Anew jsou samostatně vcelku příjemné skladby. Bohužel když si je pustíte za sebou, tak jejich kouzlo naprosto uniká a deska jako celek má hned velké trhliny. Album má prostě výborné záblesky, bohužel vždy udeří jeden a na další se musí chvíli čekat.

Mezi velmi povedené kousky patří třetí Face the Crowd. Jednoduchá rock'n'rollová pecka s jasným rukopisem. Hodně účinná je taky Shine a Light, která riffem, připomínajícím skladbu 1969 od Stooges a svými semiakustickými přechody hodně láká. Neurazí ani velice jednoduchá hipísácká meditace Iz Rite nebo baladická Soon Come Tommorow.

Bohužel, při otázce zda-li tohle stačí, musí nastat odpověď, že NE! Není to zase takový pokrok, jaký by měl být oproti debutu. Spíš se kapela jen pohnula tím správným směrem, ale dá to ještě hodně práce s postupem mezi elitní ligu. Jsou zde výborné kousky, které byly zmíněné výše, ale materiál postupem času slábne. Snad to příště bude zase lepší.