Bastille v Praze: perfektní show bez hvězdných manýrů

Úspěšná indie-rocková parta Bastille je plná protikladů a ty do sebe překvapivě funkčně zapadají. To bez diskuze potvrdili v sobotu 26. listopadu ve zcela zaplněném pražském Foru Karlín. Bastille jsou stoprocentně britští, i když svůj název odvozují od Dne pádu Bastilly. Symbolizují tak konec starého světa a příchod nového pořádku. Na skoro dvousetleté výročí významné francouzské události se narodil charismatický frontman Dan Smith a v roce 2010 odstartoval revoluci svého soukromého života. Založil Bastille, která se záhy stala celosvětově uznávanou kapelou.





Tehdy čtyřiadvacetiletý zpěvák a skladatel z jižního Londýna ještě možná ani nepředpokládal, kam až jeho hudební vize povede. Debutové album Bad Blood z roku 2013 ovšem velmi záhy zaznamenalo ohromný úspěch a i když jednotlivé songy spojil příběh pádu starověkého Říma a rozporuplných postav z řecké mytologie, skoro vše zní paradoxně optimisticky a energicky. Za každým koncem hledají Bastille nový pozitivní začátek a svoji upřímnou energii dokáží snadno přenést mezi své fanoušky.

Pražské publikum rozehřál multi-instrumentalista Rationale, kterého si Bastille přivezli z Londýna s sebou. Příjemně uvedl večer, ale ničím zajímavým nepřekvapil, většina zaplněného sálu netrpělivě očekávala hlavní hvězdy.





Čtyřčlenná formace vběhla na podium krátce po deváté hodině, jejich vystoupení uvedla projekce postaršího moderátora, chystajícího se na televizní přenos v hlavním vysílacím čase. Zahájením fiktivního „zpravodajství" Wild World odstartovala poctivá show, při které se tito držitelé několika prestižních hudebních cen projevili jako nadšení a pokorní muzikanti.

Kapela zahrála novinky, svým konceptem odlišné od první placky Bad Blood. Na albu Wild World žijí členové kapely Bastille teď a tady, řeší problémy současného světa a parodují současnou mediální masáž sdělovacích prostředků.





Během energického večera se na projekčním plátně za kapelou střídala pulsující velkoměsta, letecké pohledy na velehory i sestříhané záběry televizních zpravodajství. Vše bylo v naprosté souhře s kapelou, každý song doplnil promyšlený vizuál, který umocňoval tento perfektní hudební zážitek. Chvíli po úvodu koncertu frontman promluvil pár slov česky a v publiku to začalo radostně bublat, následně zcela bez obav skočil mezi fanoušky a během zpěvu se s nimi zdravil. Moment překvapení způsobila jedna omdlévající fanynka, Dan si jí všimnul, přerušil koncert a starostlivě se dotázal, zda je všechno v pořádku. V tu chvíli už byla srdce všech přítomných dam navždy jeho.

Vedle starších hitů Flaws nebo Bad Blood zazněly i novinky jako Good Grief, Send Them Off!. Nastaly i tišší momenty, kdy se v prostoru rozzářily tisíce světýlek a Dan procítěně zazpíval smutnou baladu Two Evils.  Ke konci songu Blame Dan odběhl na vyvýšené podium uprostřed sálu, takže i zadní řady na něj měly skvělý výhled. Tady zazněla předělávka devadesátkového hitu Rhythm is a dancer.





Po plánovaném setu se kapela naoko rozloučila, aby se po pár minutách, k překvapení všech, mezi fanoušky na balkonu objevil frontman kapely a odzpíval velehit Pompeii. Na podiu se v tu chvíli vedle Bastille řadil hudební tým předskokana Rationale a vše postupně gradovalo ve skutečný závěr. Sympatičtí Britové dokázali, že jsou vynikajícími hudebníky, umí překvapit a zároveň pobavit. A co je nejdůležitější, i přes světové hudební úspěchy jsou jim hvězdné manýry naprosto cizí.