Až opakované poslechy alba Songs Of Experience rozptýlí prvotní rozpaky

Třináct songů na novém albu Songs Of Experience mělo volně navazovat na předchozí Songs Of Innocence (2014), nakonec je ale všechno trochu jinak. Dílem za to může zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem nebo brexit, na které měl Bono potřebu reagovat. Zahodil tedy některé již hotové věci do koše a posunul obsah více do politické roviny. K tomu se přidaly i určité zdravotní problémy a tak se vydání desky ohlášené původně na konec roku 2016 opozdilo.

Novinka je přitom pojata jako série dopisů, které zpěvák irských U2 píše rodině, blízkým, sobě, Ježíši, ale i svým oblíbeným místům. Zmiňuje v nich lásku, promlouvá s Bohem, pranýřuje politickou současnost a zpracovává i téma exodu syrských uprchlíků. Ostatně, Bono se vždy stylizoval do role věrozvěsta a tohoto patosu se nikdy nezbavil. Aby však měla jeho angažovanost smysl, potřebuje k tomu i silné melodie. A ty se na první poslech nedostavují. Desce totiž chybí hit a schází jí také lehkost srovnatelná se zásadními počiny z 80. let. Možná i proto, že se na ní podílelo hned devět producentů.



Oproti předchozím albům tedy žádná změna. Pokud ovšem nedáte poslechu nějaký ten čas navíc. Teprve pak dostanete příležitost objevit skryté kouzlo žánrově pestré desky a rozptýlit prvotní rozpaky. A dost možná, že zde najdete i svoje favority. Zajímavé jsou třeba balady Summer Of Love, The Little Things That Give You Away nebo 13 (There Is A Light), či optimistická Red Flag Day. U mě to však vyhrává The Showman (Little More Better), která má v sobě jistou nakažlivost šedesátých let. U většiny z vás bych to ale tipoval na Get Out Of Your Own Way, která má svým chytlavým refrénem k nejslavnějšímu období U2 nejblíže.
Autor recenze: Roman "News" Zahrádka