Australští buskeři Pierce Brothers míří do Lucerny

Úterý 17. září bude pražský Lucerna Music Bar patřit skupině Pierce Brothers, kterou tvoří dvojčata Jack a Pat. Ti před dvěma roky pobláznili návštěvníky Drive stage na festivalu Colours of Ostrava, loni pak diváky v pražském prostoru Altenburg 1964. Letos v září se divocí australští buskeři Pierce Brothers vrací, svoji neuvěřitelnou energii a chytlavé písně předvedou v Lucerna Music Baru.

O sourozencích Jacku a Patovi se v Austrálii tvrdí, že jejich koncert patří mezi ty, které vás úplně dostanou. Podobný názor sdílí také Evropa s Kanadou, oslněné neuvěřitelně energickým nasazením dvojčat začínajících na ulicích Melbourne jako buskeři. V čem spočívá hudební kouzlo věčně dobře naladěných zpěváků, kytaristů a bubeníků? V indie folkrockovém zvuku obíhajícím po stejné dráze jako John Butler, Xavier Rudd nebo Mumford & Sons a chytlavých skladbách, na které si není těžké vybudovat závislost.

"Pierce Brothers nemají před sebou nic jiného než slávu,” říká se o nich a po zkušenostech s jinými se proto nabízí otázka: mají snad australští buskeři nějaké privilegium na úspěch? Vypadá to, že ano, protože také u brzy třicetiletých Pierce Brothers je radost sledovat, čeho od patnácti let dosáhli. Rozeskákat tisíce lidí na koncertech, odjet turné s Benem Harperem, podepsat smlouvu s Warners a vydat úspěšně se prodávají epíčko Into The Dirt. "Brutální upřímnost a písně přímo od srdce zaujmou jak dlouholeté fanoušky, tak i lidi, kteří je slyší poprvé,” napsali v Beat Magazinu.

„Na buskingu je skvělá jedna věc: nemůžeš nic zkazit. Jen bez stresu hraješ a nezáleží na tom, jestli tě někdo poslouchá, protože s tím dopředu nemůžeš počítat. Když jsme ale začali hrát vlastní skladby, dost se toho změnilo. Nejenže se u nás lidi přestali zastavovat pouze nakrátko a zůstávali třeba hodinu, namísto coverů si čím dál víc žádali naše skladby. Tehdy se to zlomilo a my si uvědomili, že jsme vlastně normální kapela. Nikdy jsme ale nebyli dobří ve shánění dalších spoluhráčů, takže jsme zůstali jen my dva. Snad to nikomu nevadí,” vypráví Jack.