AFI jsou zpátky v černém

Kalifornští rockeři říkající si AFI se letos opět po čtyřech letech vrátili na scénu s novou deskou. Devátá řadová deska a více než dvacet let hraní v klubech a halách - to už je pořádná porce. Přesto si kapela dala s novou deskou zase práci, vypilovala chyby z minulých období a vyslala třináct nových kousků. To vše pod názvem Burials.

Hned úvodní slova frontmana Daveyho Havoka k desce byla pravdivá a výstižná. Sám desku popsal jako hodně vrstvenou, bohatou a mnohem více přímočařejší než tu minulou. To jen potvrzuje zhruba polovina skladeb, které mají hitové ambice a přímé, úderné refrény. Přitom celou desku prolíná temná atmosféra a silný mráz kolem.



Přesně to potvrzují skladby jako třeba druhý singl 17 Crimes. Skladba pojednávající o mládežnickém dospívání a svobodě, která má jasný hitový refrén. Dalším příkladem je například A Deep Slow Panic s temným intrem ala The Cure, ale opět popovějším, zapamatovatelným refrénem. Další z této kategorie je pecka Greater Than 84, která odkazuje k Orwellově klasice 1984. Jedna z nejlepších věcí alba a adept na další singl.



Na druhé straně jsou pak skladby, které poutají svou atmosférou a temnotou. Je to hned úvodní dvojice, která desku otevírá. Opět tu dochází na slova frontmana, že album bude temné, o pohřbech, plné zrady, krutosti... Hned úvodní slova v titulním intru The Sinking Night to potvrzují: The blackness drips down from both my hands/ The gold in my palm was mistaken for sand/ Can you feel it? Hned na ní navazuje první singl s příznačným názvem I Hope You Suffer. Ten je přesným obrázkem celého alba a mísí v sobě všechny pocity, na které Havok upozorňoval. Výrazný křičený refrén jen utvrzuje celou temnotu alba.



Příznačně také celá deska končí. Závěrečná naléhavá a temně-romantická The Face Beneath the Waves tak je epickým finálem celého alba a zanechává mrazivou atmosféru v ušich posluchačů. Skvělou práci tu s kapelou provedl, stejně jako na zbytku desky, producent Gil Norton. Jedna z nejpropracovanějších skladeb od kapely vůbec by určitě stála za poslech i naživo. Z ostatních skladeb pak láká například No Resurrection svým úvoním basovým riffem nebo třeba našlapaná vypalovačka Rewind.

AFI prošli za svou kariéru několika výraznými změnami. Z arogantních hardcore-punkerů je dnes rocková kapela s jasnou tváří. Burials přišlo v pravý čas a přineslo to, co slibovalo. Kapela natočila s Gilem Nortonem svou nejlepší desku od dob The Black Sails in the Sunset, Davey Havok se vyřádil na textech, Jade Puget zase složil nejvyrovnanější album. Výrazně tak překonali předchozi dva počiny a ukázali, že v temném prostředí se přece jen cítí nejlépe.