ABBA se na novince věrně drží vlastního příběhu

Slyšet po čtyřiceti letech novou desku legendární čtveřice je asi tak stejné jako vrátit se do dětského pokojíčku a nalézt v něm svoje oblíbené hračky. Znám totiž všech osm předchozích alb do posledního detailu a jakmile zazněly první tóny singlu I Still Have Faith in You, byl jsem zase zpátky tam, kde to důvěrně znám. Silné emoce mi okamžitě vehnaly slzy do očí. 

Vraťme se ale nejprve krátce do historie, aby i ti mladší pochopili, proč je album Voyage bezesporu hudební událostí roku. V koncertním provedení možná i toho příštího. Byly totiž časy, kdy ABBA vydělávala Švédsku víc peněz než automobilka Volvo a bylo jí všude plno, včetně tehdejšího východního bloku. Ještě dnes si proto může dovolit díky nekonečným tantiémám spolufinancovat švédské školství a hudební cenu Polar, kterou každoročně předává nejlepším muzikantům této země král Karel Gustav. To je nejspíš i důvod, proč skupina zarytě odmítala astronomické částky za reunion a každý z členů se raději věnoval vlastním aktivitám a soukromému životu. 

Na začátku byly dva zamilované páry hudebníků: Agnetha a Björn, Anni-Frid a Benny, které dal dohromady v roce 1972 manažer Stikkan Anderson a vytvořil z nich kultovní skupinu, jež ukázala Švédům, že se dá prorazit nejen doma, ale i na celosvětové popové scéně. Skutečný průlom přišel až o dva roky později v soutěži Eurovize s písní Waterloo a ABBA byla první neanglicky mluvící popovou kapelou, která dobyla hitparády v anglicky mluvících zemích, včetně Velké Británie a USA. A pak už to šlo ráz naráz. 

Benny Andersson a Björn Ulvaeus se ukázali být opravdovými hitmakery a psali jeden hit za druhým. Uveďme namátkou S.O.S., Mamma Mia, Dancing Queen nebo Fernando. Ve skutečnosti jich byla celá řada. Alba jako ABBA (1975), Arrival (1976), The Album (1977), Voulez-Vous (1979) či Super Trouper (1980) trhala prodejní rekordy a brala útokem hudební žebříčky napříč celým světem. Na světě nebyl snad nikdo, kdo by usměvavou čtveřici Švédů neznal. Jenže uvnitř kapely to už nějaký čas skřípalo. Agnetha trpěla depresemi z davů fanoušků, a navíc na Björna silně žárlila, a tak se pár v roce 1980 rozvedl. O rok později požádali o rozvod Frida a Benny.  

Přesto se skupina vydala do nahrávacího studia, aby natočila osmou studiovku The Visitors (1981). Napjaté vztahy se však na desce podepsaly a nezachránilo ji ani to, že šlo historicky o první album vydané na kompaktním disku. Přineslo pouze jediný hit One Of Us. Skupina ještě stihla o rok později roztočit deváté album, ale po šesti nahraných písních to vzdala a v prosinci téhož roku se rozpadla. Její pohádkový příběh však pokračoval. V roce 1999 napsali Benny s Björnem muzikál Mamma Mia!, který se zabydlel na broadwayské scéně v newyorském Manhattanu, a byla to trefa do černého. V roce 2008 se pak oba stali spoluproducenty stejnojmenného filmu, v němž se představily takové hvězdy filmového plátna jako Meryl Streepová, Colin Firth nebo Pierce Brosnan. Kult jménem ABBA tak znovu ožil a film vydělal v tehdejším kurzu 10,23 miliardy korun! 

Bylo tedy jen otázkou času, kdo se pokusí členy skupiny přemluvit k návratu. V roce 2016 se tohoto úkolu úspěšně zhostil britský producent Simon Fuller (Spice Girls, David Beckham, Amy Winehous) a tak se Benny s Björnem opět pustili do práce. Zbývalo ještě přesvědčit Agnethu s Fridou, které už nechtěly prožívat úmorné období spojené s vydáním jejich posledního alba, natož naživo vystoupit. Nebyl by to ale Fuller, aby nepřišel s řešením. Už dříve si totiž vyzkoušel virtuální koncerty s hvězdami a díky tomuto návrhu u čtveřice uspěl.  

Mezitím už měli Andersson s Ulvaeusem napsané písně, pozdější singly I Still Have Faith in You a Don’t Shut Me Down. Obě zpěvačky při jejich nahrávání zjistily, že jim je vlastně dobře a chtěly nahrát ještě něco dalšího. Fullerova taktika sklidila tedy více ovoce, než se čekalo, a na světě je díky tomu devátá studiová deska s desítkou nových písní - splněný sen mnoha generací. Zpráva o ní se rychle rozletěla do světa. Není tedy divu, že se při pohledu do světových hitparád objevuje takřka u každé země jednička, vyjma Spojených států, kde se musela spokojit "jen" s druhým místem. 

A co nahrávka přináší? Především se nenechala ovlivnit žádným ze současných žánrů a stylů a drží se věrně vlastního příběhu, kterým se s námi před lety loučila. Textově i hudebně. Úvodní již zmíněná balada I Still Have Faith in You je vše vypovídající. Umí spolehlivě zahrát každému z pamětníků na nostalgickou strunu, neschází jí silná melodie, ani snadno rozpoznatelné hlasy obou zpěvaček, kterým věk neubral nic na síle. Hned na úvod jde o jeden z vrcholů alba. 

Dalším hitem je i druhý singl Don’t Shut Me Down nebo svížnější No Doubt About It, které okamžitě zalezou pod kůži a mají jasný rukopis Bennyho a Björna. S přimhouřením oka se dá to samé říct i o písni Just a Notion, pochází však ze dna autorského šuplíku, kde ležela od roku 1978 a je důkazem, co vše si dovolili Ulvaeus s Anderssonem ve své životní formě odložit. Za zmínku též stojí svým obsahem výjimečná, klimaticky angažovaná píseň Bumblebee, či naopak vánočně podbízivá, až kýčovitá Little Things, kterou si ABBA mohla klidně odpustit. Závěrečná tečka za albem Ode to Freedom je však noblesní a přímo nabádá zamyslet se nad tím, zda je to opravdu už naposledy. 

Kdo tedy čekal album napěchované hity jako v sedmdesátkách, může být přinejmenším zklamán, musí však ocenit, že nezní trapně ani vyčpěle a je přesně takové, jak ho očekávali mnozí další, pro něž je to zkrátka srdcovka. Ostatně o důvod víc vyrazit v roce 2022 na multimediální show Abba Voyage s virtuálním obrazy členů kapely. Takzvaní "abbataři" zde budou vystupovat ve speciálně vybudované aréně společně s živou doprovodnou kapelou, aby byla iluze co nejdokonalejší. Obávám se však, že je to předzvěst let příštích a že nic nenahradí roky, které jsme si pod pódii s živými účinkujícími všichni do sytosti užili.