ZE.MĚ. představuje slibný debut kapely MonoStereo

Své debutové album pojmenovala folkbluesová kapela MonoStereo ZE.MĚ. Co název symbolizuje? Možná to, že hravým způsobem popisuje stav naší Země s mnoha svými radostmi i strastmi. A také, že nápaditá hudba i inteligentní texty proudí ze mě, tedy ze skladatelky, textařky a zpěvačky Moniky Hejdové. Ale ať je to jak chce, ZE.MĚ. je hodně zajímavým a slibným debutem mladé dvojice Hejdová/Řepa, kterou ve studiu podpořila foukací harmonika Jana Kanáta a piano Rostislava Koňaříka.       

Hudba skupiny MonoStereo působí velice autenticky, přirozeně, samozřejmě a na debut i přesvědčivě. Dominuje folk s častými přesahy do bluesové muziky, a to nejen díky přítomnosti foukací harmoniky, ale i náladou a atmosférou. Nápaditá Pavlova kytara si skvěle rozumí s výrazným a pestrým Moničiným vokálem, který je stejně přesvědčivý jak v naléhavých, tak jemně melodických polohách.    



Úvodní skladba Sám vyznívá křehce, jemně, ale přesto je v ní hodně vnitřní energie. Syrověji působí Šedesátá léta, v nichž se kapela vrací do dob Janis Joplin a Jimiho Hendrixe, a přesvědčivě se jí daří navodit atmosféru 60. let. A to i přesto, že si zpěvačka střihne rapový zpěv. Posmutnělý popis dnešní doby přináší song Vesele s hostujícím pianem, baladický Malíř disponuje sevřenou, najazzlou atmosférou.    

Již název Zahradní blues naznačuje, jakým směrem se skladba ubírá. Ano, poctivé, dřevní, na silné náladě vystavěné blues. Návrat k folku představuje vtipná a vygradovaná Bílá smrt, v níž se jemné pasáže střídají s temperamentními. Obsahuje i jediné sprosté slovo nahrávky, které zazní naprosto přesně a trefně, což dokládá cit Moniky Hejdové pro český jazyk. Energickou, chytlavou, na výrazném rytmu vystavěnou Držet hubu krok střídá dojemný Úhel pohledu. Velice aktuální skladba se prostřednictvím citu a srdce vyjadřuje k uprchlické krizi.     



Mezi řádky se řadí k melodickému folku, Cililink je naopak nejtemperamentnější skladbou desky, skočný rytmus, obrovské nasazení. A přes lyrické Rozkroky se dostáváme s závěrečné osobní zpovědi ZE.MĚ., ve které se funkčně střídají jemné i vypjaté momenty. „Toužím být šťastná, cítit se v pohodě," zpívá Monika přesvědčivě, ale dobře ví, že to není tak snadné, protože život je řehole.     

ZE.MĚ. je příjemnou nahrávkou s chytrými texty, plnými originálních obrazů a věrných pocitů. Celkový dojem ještě umocňuje výtvarně zajímavý booklet s obrázky Anety Voženílkové. Rozhodně tedy album stojí za poslech a jsem moc zvědavý, jakou cestou se bude MonoStereo ubírat dál.