Jihlavská skupina XIII. století na české půdě působí již téměř třicet let a přinejmenším klubovým příznivcům tuzemské scény není třeba tuhle gothic rockovou ikonu představovat. Přestože předposlední studiovka "Intacto” z roku 2016 měla být tou poslední v mozaice kapely, letos v květnu vyšla deska nová s názvem "Frankenstein”. Novinka obsahuje singly z tvorby XIII. století, které nikdy nevyšly na řadový albech a většina z nich se dočkala remasterovaných verzí. Novými písněmi jsou „Frankenstein” a „Chaotika”.

Stejnojmenná skladba na nás čeká hned v úvodu koncepční desky, jejichž skladby na sebe však nutně nenavazují. A to jak textově, tak hudebně. Deska funguje jako poklona celému gotickému žánru, nikoliv jako celistvá studiovka plná nově vytvořených skladeb. První novinka „Frankenstein” je výborný úvod podpořený půvabným moderním zvukem, který povětšinou přesto zanechává typickou temnou atmosférou XIII. století. Úvodní skladba posluchače hudebně naladí na tu správnou ponurou náladu a dramatický vokální výraz Petra Štěpána nahání husí kůži. To samé prakticky platí i o následující „Nový věk temnoty”, jejíž název mluví sám za sebe. Skladba, která se objevila jako bonus desky "Intacto”, udržuje tajemnou atmosféru i za pomocí lehkých elektronických vsuvek, ostré kytary a dynamické tempo si zase hraje s nestabilní energií dosud poslechnutého materiálu.

První změna přichází se skladbou „Faust”, která je výrazně pomalejší a na rozdíl od scénického originálu z roku 2013 působí až ambientně. Elektronické pozadí vytváří okultní posmrtnou atmosféru a vokály Petra Štěpána znatelně utichly. Kytarová vřava se vrátí s remasterovanou skladbou „Karneval” z roku 1992, kterou XIII. století vzdává hold Petru Jandovi a jeho kapele Olympic na kompilační desce "Dej Mi Víc ... Olympic”. Jejich temný až doomový kabát skladbě velmi sluší a po zvuková stránce zde nelze nic vyčíst.

Druhou novou skladbou od XIII. století je „Chaotica”, která představuje tu klasičtější tvář kapely. Líbivé kytarové i klávesové melodie ztvárňují stylovost, kterou je skupina charakteristická. Skladba „Fénix” se objevila na výběrovém dvojalbu "Rituál” a verze na "Frankenstein” působí příjemně syrově a jednoduše. Melodie doprovází výrazná dunivá baskytara Miroslava Palečka. Skladba „Bohové na strojích” je patrně největším trnem v oku. Jedná se o syntetizátorové provedení ve stylu elektronického projektu Hindenburg Petra Štěpána. S tvorbou XIII. století to stylově nemá mnoho společného a píseň jednoznačně vyčnívá nejvíce. 

Poslední skladbou na desce je „Evropa”, která nedoznala příliš velkých změn od originálního singlu z roku 2017. Možná je trochu více "líznutá” syntetizátory a je asi o minutku zkrácená. Přesto je osmiminutový, částečně instrumentální epos, dynamickým závěrem tohoto nestandardního studiového výtvoru. Album "Frankenstein” opravdu nelze brát jako typickou studiovou desku. Pro fanoušky kapely novinka kromě skladeb „Frankenstein” a „Chaotica” nepřináší nic nového. Jedná se o kompilační album známých singlů, které byli moderněji remasterované, plus dvě nové skladby jako bonus.

Pro posluchače, kteří s XIII. stoletím nemají velké zkušenosti bude album jistě zajímavé. Pokud však kapelu sledujete alespoň posledních pět let, dočkáte se "jen” dvou nových skladeb. Těžko říct, zda kapela a Petr Štěpán chtěli touto nahrávkou nějakým způsobem ukončit kreativní kariéru, nebo se chystají na novou etapu s novou muzikou a „Frankenstainem” si chtěli pouze uklidit před vlastním prahem.