Dvojalbum Zahrada Světel je poměrně slušná taneční deska projektu Hindenburg

Další rok, další podivné album kapely XIII. Století. Pouhý rok po předchozí studiovce "Frankenstein” vznikla deska "Zahrada Světel”, která přitom vůbec nebyla v plánu a vznikla neočekávaně. Opět se však jedná "jen” o remaster starších skladeb a přehlídce nové tvorby nemůže být vůbec řeč. Alespoň ne od XIII. Století. Dvojalbum obsahuje novou desku od elektronického projektu Hindenburg frontmana Petra Štěpána.

První disk obsahuje sedm písní XIII. Století a titulní skladba „Zahrada Světel” celé dvojalbum zahajuje. Jedná se o přetextovanou skladbu „Into The Garden Of Delight” z desky "Vendetta" z roku 2004. Česká verze staré písně měla být původně jen jako doplněk k novým písním, nakonec se však stala titulní skladbou a celá deska převzala její jméno. Při nahrávání nové verze zmíněné písně vznikla i nová, moderní verze skladby „Mystery Ana”, který se objevila poprvé na desce "Gotika” v roce 1994. V novém kabátě je singl důraznější a temnější a hlavně dostal kvalitní zvuk. Na nahrávání se podílela i bývalá klávesistka skupiny Jana Havlová, která s Petrem Štěpánem zpívala i refrény. Kateřina Kameníková, která v kapele na tomto postu aktuálně působí, nemohla kvůli nahrávání přicestovat do Česka ze zahraničí.

Nové verze se podle původního plánu měla dočkat jen píseň „Upír s houslemi” z alba "Ritual” z roku 2011. Moderní prostředí skladbě svědčí. Skvělá klávesová vyhrávka nepůsobí tak agresivně a vokály i celá atmosféra skladby působí mnohem dramatičtěji. Následuje instrumentální verze „Frankenstein”, která má výbornou dynamiku a spád. Pátá skladba „Dogma” je upravená a "vyčištěná” verze skladby ze stejnojmenného alba z roku 2009. Vzhledem k tomu, že se z větší části jedná o mluvené slovo, je zařazení písně na desku poněkud nadbytečné. „Vítr z Karpat” je skladba z roku 1998 z desky "Ztraceni v Karpatech”. Pomalejší, houpavá píseň si zasloužila lepší zvuk, ale kromě faceliftu žádnou zásadní úpravou neprošla. 

Po půl hodině je část vyhrazená pro XIII. Století téměř u konce. Posledním songem je „Fantasmagoria”, který ovšem opět není novou skladbou. Jedná se o přezpívanou skladbu od skupiny Bratrstvo Luny. Osmiminutový epos se táhne v pomalém rytmu s procítěnými vokály a relativně tajemnou atmosférou. Jedná se o příjemný poslech, kde se vystřídá klavír, kytarová sóla, mluvené slovo a samozřejmě klávesy. Spousta kláves.

Tolik k "nové” desce XIII. Století. Pakliže jste si nechali přehrát obě desky za sebou, nekompromisní přechod na druhý disk k elektro projektu Hindenburg vás zaskočí, i když drastickou změnu žánru očekáváte. Petr Štěpán se lásce k elektronické muzice netají a rozhodně se s tím nepáře. Projekt Hindenburg zastupuje deset skladeb, které pokrývají několik subžánrů elektronické taneční muziky. Se svým projektem zpěvák ale vystupovat nehodlá a slouží tak opravdu jen jako "bokovka” od svého domovského gothic rockového tábora.

Proto se k druhému disku vyjádřím jen krátce. Úvodní „Quadrant” všechno odstartuje zajímavým minimalem s příjemnými vyhrávkami, následující „Reptilians” je takové zvláštní mimozemské intermezzo jakoby z nějakého alternativního sci-fi snímku, „MK ultra” je zase krátká divočina na pomezí ravu. Hodně zajímavou trojicí jsou skladby „Salome”, „Lakehurst” a „Kniha Džunglí”. Společným jmenovatelem je klidný, atmosférický, oldschool synthwave a to se poslouchá samo. 

Úplným opakem je techno kousek „Le Mans”, který doplňují zvuky nějakého automobilového závodu. Nevím, zda jsou zvukové stopy autentické nebo naprogramované, každopádně celý track docela trhá uši. Podobně agresivní je i „Retropolis”, což je něco mezi synthwave a ravem a ani po pátém poslechu si nejsem jistý, jestli se mi to líbí nebo ne. Celé dvojalbum uzavírá „Deus Ex Machina”, což je jedinou Hindenburg skladbou, kde Petr Štěpán zpívá. Skladba je těžkotonážní, temná a vlastně nemá v porovnání s předchozími písněmi s Hindenburgem moc společného a hodila by se spíš jako skladba XIII. Století.

Nemám vůbec nic proti remasterům starých alb nebo starých písní. Skladby, které kapela upravila zní skvěle. Nesmí se to však tvářit jako nové album, protože tohle nové řadové album není. Na desce jsou nové verze starých písní, ale žádná nová, přestože se to tak někdy může tvářit. Často není jasné, jestli ta či ona skladba není nějaký remaster, cover, b-side nebo nikdy nevydaná píseň z minulého tisíciletí. Protože u XIII. Století nikdy nevíte. To je první věc. Druhá věc: Jestli tohle dvojalbum brát jako novou desku, tak jedině a výhradně novou desku projektu Hindenburg. Deset nových skladeb Hindenburg versus žádná nová skladba XIII. Století, a přesto deska vychází pod hlavičkou XIII. Století jako nová studiovka featuring Petr Štěpán. Tohle mě přijde přinejmenším zvláštní.

S uvědoměním výše napsaného je jasné, že poslední regulérní studiovka zůstává "Intacto” z roku 2016. Bez všemožných kompilací, kolekcí, remasterů a reedicí. Je jasně, že kapela má za sebou spoustu desek a vyprodukovala už spoustu písní, z nichž na některé už dlouho padá prach. Nahrát některé album znovu nebo soubor oblíbených písní je úžasné, ale nesmí se to tvářit jako regulérní řadovka. Takže asi takto: "Zahrada Světel” je poměrně slušná taneční deska projektu Hindenburg. Teď by to opravdu už chtělo nové album XIII. Století.