Krása nesmírná a Vypsaná fixa v brněnském Prvním patře

V brněnském Prvním patře bylo v pátek 21. listopadu narváno až k prasknutí. Nekonečná fronta na šatnu, fronta jak na pánských záchodech, tak na dámských a uvnitř stovky lidí, kteří už podle triček, čepic a úsměvů jasně dávali najevo: dneska jsme doma. 

Večer otevřela předkapela The Strýc – české texty, trubka a velmi zvláštní poetika. Bylo to lehce punkové, lehce špinavé a přesně to, co člověk před Fixou chce. „Dáme jemnější věci, abysme to pak mohli rozpálit," hlásil zpěvák – a měl pravdu. Jemné to bylo přesně do chvíle, než na scénu nastoupila Vypsaná fixa. 

Hned od první písničky Jak bubnuje Charlie? bylo jasné, že Fixa nepřijela „si jen tak zahrát". Naopak: už v prvních dvou minutách se klub začal sounáležitě hýbat jako jeden člověk. „Přivezli jsme do Brna desku, co má narozky, tak z ní budeme hrát hodně!" zahlásil Márdi a publikum se rozjásalo. 

Holka s lebkou, Čtyři slunce, Odraz slunce v karaoke… První půlka setu byla jedna velká radostná nálož. Lidi se rozskákali, zpívali refrény tak nahlas, že Márdi občas ani zpívat nemusel, a klub vibroval tou typickou „fixí" atmosférou, která voní po potu, nostalgii a lehké absurditě žití. 

Emoce ale střídala emoce. Samurajské meče přinesly úplně jinou náladu – vážnější, ostřejší. Na píseň Měla krátkou ofinu si Fixa na stage přizvala tančící pár, který měl své čtvrté rande. Atmosféra v klubu byla velmi přátelská a uvolněná, už v tuto chvíli bylo ale mnoho lidí znaveno nekonečnou náloží moshpitů, které se otvíraly každou chvíli. Za zmínku stojí i skvělý host, houslistka Tereza Stejskalová, která přišla kapelu podpořit na dvě skladby: Snídaně z elektřiny a Iluze a dodala tak koncertu zas o trochu jiný rozměr. 

Vrchol výročního vystoupení Fixy nastal u písně Ivan Trojan. A když Márdi zahlásil: „Tak co, hrajeme dobře?," lidi řvali s takovým nadšením, že bylo naprosto jasné, že ano, hrajou sakra dobře! A pak přišel vrchol úplně jiného druhu: Antidepresivní rybička. Celý klub si sedl. Ano, všichni, jak už tomu bývá zvykem a tradicí. Všichni jako jeden prováděli typickou „rybičkovou choreografii", kdy jsme se chytli za ramena a houpali se do rytmu. A samozřejmě, zpívali slovo od slova. 

Následovala nová, dosud nevydaná skladba Bylo to jistý. Písnička ukázala, že i po třiceti letech má Fixa stále nápady a chuť posouvat se dál. A kontrastně k této písni pak kapela navázala svými největšími peckami – Domácí motokrosař, Drogový večírek a 1982 – a to byl doslova výbuch. Moshpit jako blázen, všichni řvali refrén a klub se div neotřásal v základech. 

Přídavek byl dlouhý a zasloužený. Robinson, Lunapark, Bagrista ze Suezu, Nina, Dezolát… publikum zpívalo každý verš. A pak finále: Iluze. Na závěr propuklo spontánní, hlasité řvaní „VYPSANÁ FIXA!", které krásně uzavřelo celý set kapely. „Tak čau, bylo nám s váma dobře," rozloučil se Márdi. A ještě tradičně dodal: „Komu se to líbilo, ten nám může zatleskat!" A tak jsme tleskali.  

Fixa zase jednou ukázala, že po třiceti letech je pořád stejně divoká, stejně vtipná a stejně lidská. A hlavně – že jejich koncerty nejsou jen hudba. Jsou to chvíle, které se nedají zopakovat. Jen prožít.

Autorka textu: Anna Kubelková