Ve světě Dáši Zázvůrkové je posluchačům moc dobře

Mnozí lidé považují Dášu Zázvůrkovou spíše za herečku než zpěvačku. Pokud si ale poslechnou nové album Mirákl 9, určitě změní názor a pochopí, že Dáša je výbornou zpěvačkou. Nejen technicky, ale i výrazově. S přehledem zvládá něžné, lyrické polohy stejně jako ty temperamentní, veselé, až rozverné, a co je důležité, ve všech působí naprosto přirozeně a autenticky. Proto umí posluchače rozesmutnit i rozveselit, dojmout i pobavit.

Navíc většinu písní si na Mirákl 9 napsala Dáša Zázvurková sama. Hudebně se pohybuje mezi vkusným popem, jemnějším rockem a šansonem a vždy staví na silných melodiích a výrazných, nikoli však podbízivých refrénech. Vážnější i hravé písně navíc disponují chytrými texty, Dáša vypráví citlivé příběhy o svobodě, touze, lásce nebo odvaze, kterým nechybí přesah, ale současně nejsou zbytečně komplikované. Daří se jí věrně zachytit pocity především žen, toužících na jedné straně po svobodě či samostatnosti, na druhé pak i po lásce.

Výraznou zásluhu na výsledné kvalitě má muzikant Honza Horáček, který se postaral o produkci, aranžmá a mix a také nahrál většinu nástrojů. Díky němu nahrávku zdobí pestré aranže, kdy jednotlivé nástroje podtrhují a dobarvují atmosféru písniček, skvělý zvuk a skutečnost, že i přes svoji barevnost drží deska pohromadě.

Nahrávku otevírá silně melodická skladba Co řekne žena ženě, pojednávající o snech a touhách, na jejichž splnění není nikdy pozdě. „Proč těšíme se na až, proč nežijeme teď a tady." Jemnější, křehčí začátek za doprovodu kláves zahajuje Dívku, která věří v anděly. Pestrá píseň postupně graduje a tyto polohy se ještě několikrát vystřídají. Křehký zpěv Dáše sluší, ale stejně tak jí sedne ten rozpustilý v temperamentní a vtipné písni Hleď si svýho. V hravém songu o „chytrých" rádcích a radách zpěvačce pomáhají kolegyně herečky, konkrétně Vanda Hybnerová, Jitka Sedláčková a Kateřina Kaira Hrachovcová.

„Velký je ten, kdo přemůže sám sebe," zpívá Dáša Zázvůrková v titulní písničce. Velice silná, k rocku směřující skladba o odvaze a touze legendární veslařské posádky z berlínské olympiády. Zase jinou pěveckou polohu představuje Dáša v jemnějším Jazzovém andělu, který přináší obrovské emoce podmalované klávesy a mírně melancholickou atmosféru. Výrazný rytmus určuje energickou, vygradovanou písničku Kloboučky pampelišek, smutný, nikoli však depresivní příběh.

Náladotvorný klavír Ondřeje Brouska rozjede k šansonu směřující song Čápi táhnou. Silnou náladu písně o svobodě, lásce a toulavé duši (a jak to všechno propojit) podbarvuje anglický roh Vojtěcha Jouzy. Nevím nakolik autobiografická, ale každopádně hravá, veselá, temperamentní. Taková je skladba Já jsem fakticky asi jiná s nádhernou trubkou Radka Němce a poselstvím o tom, že je důležité zachovat si dětský pohled. O závěr se pak postará syrovější písnička Na city rejžák, opět šansonově odzpívaný pohled zralé ženy nejen na vztahy.

Ve světě Dáši Zázvůrkové je posluchačům moc dobře. A to nejen ženám. Na albu Mirákl 9 se jí totiž podařilo propojit příjemnou, vstřícnou, ale nápaditě propracovanou hudbu s chytrými texty o podstatných citech, pocitech a věcech. A vše působí tak přirozeně a samozřejmě, že je radost se do tohoto světa vracet.