V texaském Austinu se v sobotu rozezněly struny Eagles of Death Metal a Mastodon

Když se řekne Texas, lidé si pravděpodobně vybaví zemi plnou kovbojů, proklatě nízkých koltů, plání plných koní a samozřejmě také pravou, americkou country hudbu, znějící z tmavých, zakouřených a zapadlých saloonů. Doba je ale již jinde a současnost už turistům, přijíždějícím do Texasu, tolik z jeho typické doby nenabízí, ačkoliv si některá místa stále zachovaly zdejší atmosféru a v každém druhém baru a saloonu je možné narazit na živou hudbu.

Podobně tomu bylo i v sobotu, 20. května 2017, kdy v hlavním městě Austinu vystupovaly, v rámci slavného hudebního festivalu Austin City Limits, rovnou tři výborné kapely. Favoritem celé akce byla hard rocková skupina Mastodon, před kterou vystoupili také Eagles of Death Metal a Russian Circles.

Koncertní halu mohu přirovnat k pražské Music Bar Lucerně, šlo tedy o poměrně příjemné místo s dostatečnou plochou na stání u pódia a potom dalšími dvěma balkony nad ním. Před hlavním vstupem do haly se, již několik minut před spuštěním programu, shromažďovaly davy lidí. Bylo snadné a zřejmé rozeznat fanoušky Eagles of Death Metal od Mastodon, a to z jednoduchého důvodu – fanoušci Mastodon byli vesměs dlouhovlasí, oděni do černého, rockového oblečení a plnovousy sahajícími skoro až na ramena. Příznivci Eagles of Death Metal zase připomínali zlatá rocková léta a někteří si dokonce nezapomněli ani takzvané pilotky, které jsou spojené s vizáži a celkovým dojmem Jessiho Hughese. Po zkušenostech z minulých a bohužel i přítomných událostí pak následovala pečlivá osobní prohlídka u security, přičemž nebylo možné do haly pronést ani miniaturní kameru, kterou jsem měla schovanou v tašce.

Úvodní Russian Circles pro mě byli naprostou a zároveň opravdu příjemnou novinkou. Jakmile se členové chopili svých nástrojů, v ten samý okamžik se hala i stage schovala do tmy, kterou se pomalu prokousávala mlha zahalená do barev reflektorů a působila tak v opravdu harmonickém souladu s právě znějící hudbou. Tvořilo to skoro až mozaiku plnou barev a zároveň i stínů, vznášející se nad pódiem.

Kapela je složená pouze ze tří hudebníků - Mike Sullivan, Dave Turncrantz a Brian Cook. Nadané trio, které mě překvapilo nejen svojí instrumentální stránkou, ale i zajímavým nápadem, jak produkovat kvalitní hudbu a zároveň se odlišovat od ostatních hudebních kapel této doby. Tahle partička ze Chicaga totiž nemá mezi sebou zpěváka a jejich tvorba je tak pouze instrumentální

.

Paříž na podzim roku 2015, club Bataclan. Místo i datum, které už navždy bude pojit Eagles of Death Metal a ničivý, bohužel i smrtící teroristický útok, který se zaryl do srdcí i do paměti nejen všech členů kapely, ale i lidem z nejrůznějších koutů světa, tou nejostřejší tužkou, po které už navždy zůstanou jizvy.

Popsat slovy to, jaké bylo vidět vyskočit na pódium frontmana Jesseho Hughese s typickými „pilotkami" a vášnivým úsměvem, částečně skrytým pod světlými vousy, je až nemožné. Bylo neuvěřitelné sledovat, s jakou energií do svého vystoupení Jesse vstupuje a jak se snaží koncert odehrát na 100%.

Svůj zpěv také doplňoval zběsilými, až komickými tanečními kreacemi, za které by se nemusel stydět ani Sergej Polunin. Za zmínku stojí i členka kapely, nadaná baskytaristka Jennie Vee, která v mužském kolektivu, ačkoliv je žena, výborně zapadala a dodávala celému koncertu „šťávu".

V hlavě mi ale stále proudily myšlenky na událost, která se v Paříži na podzim udála, společně s úryvky z dokumentu Nos Amis, zahrnující výpovědi nejen členů kapely, ale i přeživších.

Favoritem celého večera ale byly Mastodon. Americká skupina, jež vznikla v Atlantě. Zajímavostí této kapely je, že ačkoliv má tato skupina silného a talentovaného zpěváka, tak zároveň disponuje opravdu nadaným bubeníkem, který svým čistým hlasem dokáže předčit i samotného frontmana kapely. Všichni ostatní členové, hrající na kytary, zároveň zaplňují nejen své místo v kapele, ale i místo zpěváka. Prostor pod pódiem tedy po pořádném a energickém nářezu opustili příznivci Eagles of Death Metal a vystřídali je již zmiňovaní dlouhovlasí chlápci, s hard rockovou vizáží a drsným výrazem ve tváři. Jakmile se kolem mě začala tahle skupinka tvořit, usoudila jsem, že bude nejlepší stáhnout se do pozadí a ušetřit si tak případná zranění od loktů a nohou obutých v gladach, či nečekané přehození přes plot až k security.

Mastodon je skupina produkující svéráznou hudbu, pro kterou musí mít posluchač srdce. Ačkoliv je hlas zpěváka Brenta Hindse v určitých částech výtečný, nedokázala jsem se oprostit od pocitu, že skok z toho klasického do typického metalového, mi tolik nebralo dech. Nicméně, jejich instrumentální stránka a talent už dech beroucí opravdu jsou.