V době, které vládne blbá nálada, přináší novinka Davida Byrnea radost ze života

Skotský multiinstrumentalista a příležitostný herec David Byrne udělal největší kariéru v řadách Talking Heads, díky čemuž byl v roce 2002 uveden do Rokenrolové síně slávy. Blýskl se i spoluprací s dalšími umělci, jako jsou velšský hudebník John Cale, americká zpěvačka St. Vincent nebo anglický skladatel a producent Brian Eno.

Nezapomíná přitom ani na sebe. Tedy jak se to vezme. Přichází totiž s aktuálním albem po čtrnáctileté odmlce. A právě posledně jmenovaný mu s nahrávkou American Utopia výrazně pomáhal, díky čemuž vznikla kolekce deseti, převážně optimistických písní, zavánějících avantgardou osmdesátek.



V čem je tedy deska novátorská? Především tím, že přináší v době, které všeobecně vládne "blbá nálada", radost ze života. Možná i díky tomu se podařilo Byrneovi zase nahlédnout po dlouhých letech do první desítky americké hitparády tak, jak na to byl zvyklý s Talking Heads. Pomohla mu k tomu lehkost jednotlivých písniček, pohrávajících si s abstraktními, někdy až úsměvnými tématy, jako třeba v Every Day Is A Miracle, v níž Byrne líčí bizarní svět kuřat.

Jindy zase nechává posluchače unášet baladickými momenty, aby je vzápětí důmyslně prošpikoval elektronikou a vytrhl je tak z bezstarostného snění. Například v Doing The Right Thing, ale i v dalších. V tomhle je David Byrne jedinečný. Neváhá kombinovat živé nástroje se syntezátory, kdykoliv je toho zapotřebí, aby vymáčkl z písní maximum. Není to sice muzika pro každého, ale v dnešní době působí jak zjevení, neboť nutí k opakovanému poslechu. A čím hlouběji se dostanete, tím více úsměvů na tváři vám vyloudí.
Autor recenze: Roman "News" Zahrádka