The Pretenders se vrací ke svým hudebním kořenům

Anglo-americká kapela The Pretenders si vybírala delší dobu dovolenou, neboť si mezitím její zakladatelka Chrissie Hynde vyzkoušela sólovou kariéru a vydala v roce 2014 svoji první sólovku Stockholm. Jak se to ale vezme. V kapele se totiž bez ní nepohne ani lístek, a je to ona, kdo určuje její příští složení a směr. Znalé těchto poměrů proto asi příliš nepřekvapuje, že po předchozí úspěšné desce Break Up The Concrete (2008) nezůstal ve skupině kámen na kameni a že se Chrissie obklopila úplně novými muzikanty. Stafáž jí tentokrát dělá Dan Auerbach (The Black Keys) a jeho spoluhráči z další party The Arcs.



A jaký je výsledek? Překvapivě dobrý. Při poslechu alba Alone totiž zjistíme, že se opět ocitáme na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy Pretenders někde v garáži teprve utvářeli svoji hudební tvář. A o to nejspíš Chrissie Hynde šlo. Vrátit se ke svým hudebním kořenům a ukázat syrový zvuk té doby. Nejlépe asi tento retro sound dokreslují ploužák I Hate Myself, který je jakoby střižen na zakázku mistru béčkových hororů Quentinu Tarantinovi, nebo úvodní pecka Alone, evokující lehce prvními tóny The Beatles.

Všech dvanáct skladeb vykazuje přitom patinu. Jsou temnou výpovědí ženy, která si prošla celou řadou vrcholů a pádů, přežila drogovou anabázi i smrt několika kamarádů z kapely. Zůstala v ní nakonec osamocena a podle všeho drží její otěže dost pevně na to, aby se mohla dál považovat za principálku.
Autor recenze: Roman Zahrádka