Takhle plná O2 arena už dlouho nebyla. Vysnění Blink-182 konečně dorazili předčit všechna očekávání

Kolem světoznámé party Blink-182 bylo poslední dobou hodně živo. Návrat původního zpěváka a kytaristy Toma DeLongeho a práce na novém albu následovalo oznámení světového turné, přičemž o lístky byl enormní zájem – tím víc v Česku, kde se kapela naposledy objevila v roce 2014. Vstupenky se téměř vyprodaly hned první den prodejů a všichni chtěli na vlastní oči vidět a slyšet, jak si Blinkové povedou. Bude to bomba, nebo průšvih?

Kapele zahřáli podium pop-rock-hardcore punkoví The Story So Far. Přestože na scéně je kapela poměrně známá, svým setem v Praze nijak zvlášť nezaujala, žádná tragédie to ale nebyla. Podle reakcí mávajícího publika lze soudit, že minimálně část návštěvníků se na kluky těšila, a své momenty si v jejich vystoupení určitě našla – koncert byl energický a kapela se snažila s fanoušky komunikovat. Na to, že šlo dle slov skupiny o největší pódium, na kterém si dosud zahráli, nebyl každopádně výsledek nijak špatný.



Aréna praskala ve švech tak, jak jsme ji snad ještě nikdy neviděli, když se s desetiminutovým zpožděním a za ohlušujícího jásotu davů na obrazovce objevilo světoznámé logo kapely a vzápětí už nastoupilo slavné trio a rozjelo sérii dvacet čtyři songů převážně z dob svých největších úspěchů. A začala show plná energie a nostalgie, která rozvibrovala sedačky v celé aréně.

Na pop punkovou kapelu šlo o překvapivě velkolepou podívanou. Kromě netradičního čtvercového podia se svítícím notorickým smajlíkem, množství otočných různobarevných reflektorů a několika obrazovek kapela přivezla také konfety, fáborky, lasery, mohutné sloupy kouře, šlehající plameny, petardy a ohňostroje, ale i obřího nafukovacího králíka a ikonickou „blinkovou" dodávku, odkazující na jejich nejslavnější album Enema of the State. Z něho také zaznělo nejvíc kousků, třeba Aliens Exist nebo Dysentery Gary, velké pozornosti se těšily i následující desky Take Off Your Pants and Jacket a blink-182, zastoupené třeba slavnou Anthem Part Two, First Date, Down, Feeling This nebo I Miss You. Z období, kdy Toma DeLongea na sedm let vystřídal Matt Skiba zaznělo songů pochopitelně méně a vlastně bylo překvapením, že jsme slyšeli vůbec nějaké – do setlistu si ale našly cestu i Bored to Death a Cynical a ukázalo se, že i v Tomově podání jim to slušelo. Z připravovaného alba One More Time… kapela jako trailer na očekávanou novinku vytáhla singl Edging. Zvuk nebyl vždy úplně čitelný, i když i to dodávalo punkovosti celé show jisté kouzlo.




Nejsilnějšími momenty pak byly určitě songy Stay Together for the Kids, kdy se celá aréna rozzářila tisíci světel, slavný sebevražedný hit Adam’s Song, při němž se atmosféra dala krájet, a čtyři závěrečné skladby tvořené superznámými What’s My Age Again?, First Date, All The Small Things a nejstaršího Dammit. Nadšení, že slyší nejslavnější písně svého mládí naživo, bylo mezi fanoušky hmatatelné a nebyl snad nikdo, kdo by nezpíval nebo se nehýbal. Blink-182 nehráli žádné covery, ale do některých skladeb nenápadně vložili úryvky jiných známých songů – tak se třeba během First Date ozval i Blitzkrieg Bop od Ramones a při závěrečné Dammit vytáhla kapela We Are Never Ever Getting Back Together od Taylor Swift, kterou k jejich malému nadšení dopředu fanoušky strašila. Každý song byl doprovázen povedenou stylovou animací, kvůli níž kapela využívala někdy až čtyři obrazovky současně. Aliens Exist doprovodilo UFO, Stay Together for the Kids depresivní scénky ze života rozvodem procházející rodiny, The Rock Show doprovázel semafor, Feeling This mříže odkazující na videoklip.

Slavné trio sršelo energií a na stagei vysekávalo jeden kousek za druhým. Tom DeLonge a Mark Hoppus se střídali ve zpěvu, Tom dával na odiv kytaru s logy svých oblíbených kapel, Mark střídal jeden stylový nástroj za druhým a Travis Barker znovu a znovu ukazoval, proč že to má jeho bubenické umění ve světě hudby takový zvuk. Skvěle se (stejně jako zbytek kapely) předvedl při hraní Happy Holidays, You Bastard, kterou se kluci snažili odehrát, jak nejrychleji dokázali. Zpěvu nebylo skoro rozumět, kytarová melodie skákala nahoru a dolů jako hopík a bicí hromově dunělo, načež kapela rozhodla: znovu, a ještě rychleji! Největší pozornosti se těšil ale právě Travis, notně osvětlovaný reflektory. Jednu skladbu zahrál úplně poslepu, s hlavou omotanou hadrem, jen tak po paměti – a naprosto bezchybně. Jeho schopnosti jsou tak dobré, že nikoho nepřekvapí, že na ně kapela chtěla dát větší důraz – velkou část koncertu proto bubeník strávil i s bicí soustavou zavěšený ve vzduchu, kde na jeho zběsilé umění bylo krásně vidět ze všech koutů arény.



Během koncertu se ale vyznamenali i fanoušci, kteří ve správných okamžicích seděli tiše jako pěny, zpívali nebo z plných plic křičeli. Trička Blink-182 byla všudypřítomná, někteří fanoušci se vtipně převlékli v odkazu na známé videoklipy, nechyběly banány ani mimozemšťané. Dav dvakrát rozsvítil O2 arenu, kapelu doprovázel okázalými ovacemi i zpěvem, objevilo se hned několik mosh pitů i surfařů.

Kluci nezůstali jen u muziky, Tom DeLonge a Mark Hoppus během koncertu neustále konverzovali a vtipkovali. Občas byl jejich humor opravdu až moc pubertální – to byly samé penisy, sex s rodiči, masturbace a anální sex, což kluci ještě dovršili krátkou skladbou Family Reunion (vlastně jen melodický sled vulgarit a sexuálních narážek), což už v dané době a generaci působilo překonaně, jindy trefně popichovali Pražany za jejich všudypřítomný Starbucks nebo své emo fanoušky („It’s not a fucking phase, mom!"). Nakonec ukázali, že dokáží mluvit i o opravdu závažných tématech – to když Mark doprovodil Adam’s Song připomenutím svého nedávného boje s rakovinou, který teď konečně vyhrál a k překvapení a radosti všech se zotavil natolik, že se ke kapele letos natrvalo vrátil.



Přídavek de facto nezazněl. Ke konci setu se kapela nechala slyšet: „Teď budeme předstírat, že už je konec, i když konec není a máme pro vás ještě další tři songy. Víte proč? Protože to máme ve smlouvě!" Pročež pokračovala ve hraní smlouva nesmlouva. Na punk.

Nemá smysl koncert hodnotit z technického nebo hudebního hlediska. Blink-182 nikdy nebyli o kvalitě ani serióznosti a jejich vystoupení mělo daleko víc lidi bavit, svést je dohromady a vrátit je zpátky do jejich mládí. A to se jim beze všeho podařilo. A i kdyby měl tohle být jejich poslední český koncert, tisíce fanoušků budou rozhodně mít na co vzpomínat.

Související obsah:

»  BLINK-182 SE VRACÍ NA TURNÉ, NA KTERÉM SE POPRVÉ PO TÉMĚŘ 10 LETECH SETKÁVAJÍ MARK, TOM A TRAVIS A PŘEDSTAVÍ I NOVOU TVORBU.   (Monika Jetelová, 11. 10. 2022)
» Blink-182 uvrhli Prahu do nostalgie   (David Malý, 29. 08. 2014)
» Blink 182 na Prague City festivalu   (Joe Stramr, 21. 02. 2011)
» Blink 182 nahrávají nové album   (Ondra Kocáb, 09. 11. 2012)
» Cheshire Cat   (David Malý, 30. 06. 2012)
» California   (Jiří Hroněk, 03. 08. 2016)
» Blink 182   (Joe Stramr, 21. 02. 2011)
» Blink 182 vyrazí na turné bez Travise Barkera   (David Malý, 24. 02. 2013)
» Enema Of The State - recenze   (Joe Stramr, 01. 03. 2011)
» Neighborhoods   (David Malý, 30. 06. 2012)
» Dude Ranch   (David Malý, 30. 06. 2012)
» Blink-182   (Joe Stramr, 24. 02. 2011)
» Blink 182 odhalili své nové EP   (Ondra Kocáb, 13. 12. 2012)
» Take Off Your Pants And Jacket   (David Malý, 30. 06. 2012)
» Enema of the state   (David Malý, 30. 06. 2012)
» Blink 182 by měli v srpnu konečně rozproudit Prahu   (Ondra Kocáb, 18. 05. 2014)
» Po deseti letech se sešli ve studiu. Blink-182 představují singl “Edging”   (Monika Jetelová, 14. 10. 2022)


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Line-up festivalu Fajtfest čítá už téměř dvacet jmen
04.12.

Line-up festivalu Fajtfest čítá už téměř dvacet jmen

Od ohlášení jednoho z headlinerů, kterým jsou britští While She Sleeps, přidávají organizátoři jedno jméno...


Krásný ztráty Live hlásí první jména
04.12.

Krásný ztráty Live hlásí první jména

Organizátorům, vystupujícím a především návštěvníkům festivalu Krásný ztráty Live se romantické prostředí...


7krát3 dal nový život téměř 40 let staré skladbě Gabriel
04.12.

7krát3 dal nový život téměř 40 let staré skladbě Gabriel

Před téměř čtyřmi dekádami nazpívala Hana Hegerová píseň Michala Horáčka Gabriel. Nyní přichází s volným pokračováním...


Kultovní alba Prouzy se vracejí na vinylu
04.12.

Kultovní alba Prouzy se vracejí na vinylu

K nejkultovnějším kytarovým kapelám 90. let bezesporu patřila frýdeckomístecká Prouza. Dnešní padesátníci...


Isaac Anderson; pražská zastávka jakožto jeho doposud největší sólo show
03.12.

Isaac Anderson; pražská zastávka jakožto jeho doposud největší sólo show

Nottinghamský rodák Isaac Anderson se 1. 12. vrátil znovu do Prahy, kde tentokrát pro své fanoušky vystoupil v MeetFactory....


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
Třetí
17.11.

Třetí

» něco něco

Třetí album s jednoduchým názvem Třetí vydávají něco něco u domovského...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru