Kouřící Králík praskal ve švech a lokální scéna ukázala, že má co říct

V baru U Kouřícího Králíka v Brně se děly věci! Nabídl večer, který měl všechno, co od malého klubového koncertu chcete: narvaný prostor, vedro, pot, chaos, hodně energie a dvě kapely, které k hudbě přistoupily každá úplně jinak. Na jednom pódiu se potkali debutující The Scrambles a zkušenější brněnští Jinany. 

Králík byl narvaný k prasknutí a z množství lidí byl očividně v lehkém úžasu i samotný personál. V prostoru se velmi rychle začalo kumulovat teplo. Hned ze startu nás čekal malý boj o přežití: zvukař dorazil zhruba patnáct minut před plánovaným začátkem, což se samozřejmě podepsalo na celém nástupu. Set The Scrambles začal později a zvuk nebyl ideální – místy špinavý, místy trochu přebuzený, místy punkově nečitelný. Jenže přesně v tom se nakonec částečně schovala i jeho síla. 

Pro The Scrambles šlo o vůbec první koncertový set. Kapela v současném složení funguje teprve od listopadu 2025, přesto působila překvapivě sebevědomě a charismaticky. Jejich tvorba se pohybuje někde na pomezí alternativního rocku, grunge a špinavější indie. Představení kapely tak bylo syrové, lidské a osobité. Kapela sama nemá prozatím nic vydaného, ale už teď má jasně rozpoznatelnou energii. 

Kapela svůj set začala skladbou Void, která nastavila ostřejší a energičtější tón celého vystoupení. Postupně střídali rychlejší písně s pomalejšími momenty a publikum se do jejich světa dostávalo krok za krokem. Zlom přišel se skladbou Missbusiness, která měla výrazně energický tah a publikum dostala do flow naplno. Zajímavým prvkem této skladby byl jistě i úderný text „I hate myself, to the extend, i can’t bear", který připomněl právě výše zmiňovaný syrový a grunge vibe. Velký úspěch sklidila také skladba Change a Thing se zajímavým kytarovým riffem a závěrečná Reason, která celý set dojemně uzavřela. 

Tedy – skoro uzavřela. Po poslední skladbě se totiž z publika ozvalo skandování „ještě jednu" a následně i ambicióznější „ještě tři". Bylo vidět, že lidé se baví. Kapela nakonec přidala cover Mercy od kapely Ono. The Scrambles zatím stojí úplně na začátku, ale právě proto bude zajímavé sledovat, s čím přijdou dál. 

Po syrovějším nástupu pak přišlo výrazné zklidnění v podobě Jinanů. A rozdíl byl znát prakticky okamžitě. Jinany otevřeli prostor barvám, snovosti a větší instrumentální jistotě. Bylo poznat, že na scéně nepůsobí první sezónu. Jejich set měl pevnější tvar, promyšlenější dynamiku a velmi dobře fungující souhru dvou kytar.

Výraznou součástí vystoupení byly i vizuály, které jejich hudbu skvěle doplňovaly. Projekce pomáhaly vytvářet atmosféru, ve které se člověk mohl trochu ztratit – v dobrém slova smyslu. Jinany působili jako kapela, která nesází na okamžitý výbuch, ale spíš na postupné vtahování dovnitř. Texty v češtině zněly básnicky, zamyšleně a místy až křehce, zatímco hudba kolem nich stavěla širší, éteričtější prostor. 

Setlist nabídl skladby Vůně, Blíž, Vrkoče, Její, Brazílie, Múr, Argonauti, Bytost, Mezi Zdmi a Depo, přičemž jako přídavek zazněla znovu Blíž. Mezi nejsilnější momenty patřil určitě Múr, který patří k jejich nejznámějším skladbám, a také chytlavá Bytost, která krásně ukázala jejich schopnost propojit melodii, atmosféru a textovou obraznost. Celý set měl klidnější vibe, ale rozhodně nebyl ospalý. Spíš intenzivní jiným způsobem – méně tělem, víc hlavou a emocemi. 

Publikum bylo ten večer skvělé. Hlasité, pozorné, podporující. Lidé hulákali, reagovali, chvílemi se lehce pohupovali a celá místnost držela pohromadě zvláštním způsobem, jaký umí vzniknout jen v malých klubech, když se sejde správná kapela se správným publikem. U Jinanů se atmosféra proměnila v něco skoro snového – místy měl člověk pocit, že se propadá do nějakého hudebního éterického vesmíru, kde kytary plynou, texty se rozplývají a čas se trochu rozmaže. 

Celý večer nakonec ukázal dvě různé tváře lokální scény. The Scrambles jako čerstvou krev, která zatím hledá ideální zvuk, ale má energii, tah a charisma. Jinany jako zkušenější kapelu, která už ví, kam míří, a dokáže kolem sebe vytvořit svébytný svět. Dohromady to fungovalo překvapivě přirozeně – syrový začátek, snovější závěr a mezi tím Králík plný lidí, potu a nadšení.

Autorka textu: Anna Kubelková

Foto: Adéla Michalčíková