Brněnský Majáles naplnil Výstaviště k prasknutí

Brněnský Majáles letos začal zostra. Už od brzkých hodin byl areál zaplněný k prasknutí a bylo jasné, že dramaturgie udělala svoje – velká jména se letos objevila už v první části programu, a tak se návštěvníci nehrnuli jen na večerní headlinery, ale dorazili ve velkém prakticky od začátku. V davu převládali hlavně mladší návštěvníci, což k Majálesu samozřejmě patří, ale zároveň se hned nabízela stará známá otázka: pojme areál takové množství lidí, nebo bude zase místy nedýchatelno? 

Jedním z nepřehlédnutelných prvků hlavních stagí byla i letos bariéra oddělující VIP prostor od zbytku publika. A i letos působila trochu rozpačitě. VIP část měla před pódiem až překvapivě hodně místa, zatímco „běžný lid" se tísnil za ní. Výsledkem bylo, že kapely často hrály do poloprázdného prostoru přímo před sebou, zatímco skutečná energie publika zůstávala o několik metrů dál. Nepůsobí to příjemně ani pro návštěvníky, ani pro samotné interprety – zvlášť ve chvílích, kdy by si koncert říkal o bezprostřednější kontakt s davem. Letos navíc ubylo stagí, což bylo znát. Některé kouty programu chyběly a festival tím přišel o část své dřívější pestrosti. 

Úvodní atmosféru na hlavní stage odlehčoval moderátor Radia Krokodýl, který si publikum získal třeba hláškou: „V Praze jsem řekl dobrý den, tady říkám ahoj." Mezi prvními výraznějšími momenty zaujal MC Gey, který vsadil na úderné satirické texty, humor a průběžné glosy mezi skladbami. Jeho set fungoval hlavně díky tomu, že nestál jen na hudbě, ale i na celkové performanci – písničky prokládal vtípky, poučeními a komentáři, které držely pozornost i v době, kdy se areál teprve dostával do plného provozu. 

Zastavili jsme se i u Velo rap stage, kde panovala trochu jiná, uvolněnější energie. Moderování se ujal Iggy ze Survivora a na pódiu se mimo jiné objevil například G1NTER, jehož hláška „vidím, že si to užíváš, bráško" docela přesně vystihovala náladu téhle části areálu. 

Jedním z největších jmen programu byli Kontrafakt. A publikum se rozjelo hned v prvních chvílích. Nostalgie i status legend slovenského rapu udělaly svoje. Zazněly hlášky o tom, jak vypadá, „když padesátročný raper žije z minulosti", což před Zlatokopkou fungovalo s přesně tou dávkou sebeironie, kterou od Kontrafaktu čekáte. Závěr jejich setu se nesl v pozitivním duchu: „Byli jste brutální, buďte zdraví, buďte šťastní."

Silný ženský moment přinesla Martina Pártlová, která na pódiu působila jako čistá feminine energy diva. Její set byl sebevědomý, zábavný a příjemně odlehčený. Zaujala mimo jiné skladbou věnovanou Ostravě – „černá džungle a velkej mejdan". 

Vypsaná fixa byla pro mnohé jedním z očekávaných bodů programu. Kapela odehrála spolehlivý set, ale publikum bylo zpočátku překvapivě mrtvé. U kapely, která běžně rozjíždí kotle a moshpity prakticky na povel, to působilo trochu zvláštně. Ke konci se ale energie přece jen zvedla, moshpit se konečně objevil a závěrečná 1982 připomněla, proč Fixa pořád patří mezi nejjistější české festivalové kapely.

Pak přišel Jiří Korn – a s ním úplně jiný svět. Tanečnice, precizní show, elegance a od začátku jasně vystavěná pódiová prezentace. Začal skladbou Žal se odkládá a během několika minut bylo jasné, že Korn nepotřebuje soutěžit s mladšími interprety. Má vlastní kategorii. Jeho vystoupení bylo profesionální, sebevědomé a přesně tak „velké", jak se od něj čeká. 

David Koller odstartoval za bicími svou vlastní skladbou a následně přidal nejen sólový materiál, ale i hity Lucie. U něj fungovala hlavně jistota a zkušenost – žádná přehnaná gesta, ale poctivý muzikantský výkon. Chinaski pak překvapili tvrdším zvukem, než jaký člověk zná z nahrávek. Naživo jejich skladby dostaly větší tah a kytarovější hranu, což festivalovému prostředí sedlo víc, než by člověk možná čekal. 

Velmi dobře fungoval také Ben Cristovao, který dorazil s kapelou a ukázal, že jeho festivalové sety mají čím dál větší živou sílu. Navíc si na stage pozval Davida Kollera i Sofiana, což jeho vystoupení dodalo další moment překvapení.

U Horkýže Slíže ale přišlo zklamání po technické stránce. Kapela samotná měla energii, ale zvukově byly strašně potichu. Na základě toho jejich skladba Silný refrén působila trochu paradoxně. I tak byl ale jejich set příjemným závěrem kapelových vystoupení. I když třeba neměli „silný refrén jak hovado".

Afterparty pak převzali Rudimental v DJ setu NobodyListen a Manene. Po celém dni plném popu, rapu, rocku i nostalgie působili jako logická tečka – méně o textech, více o pohybu a posledních zbytcích energie, které návštěvníkům po celém dni ještě zůstaly. 

Brněnský Majáles 2026 nabídl spoustu výrazných jmen, několik velmi povedených koncertních momentů, ale také připomněl, že komfort návštěvníků a práce s prostorem jsou stejně důležité jako samotný line-up.

Autorka textu: Anna Kubelková

Foto: FB Majálesu