Tahle Pohřební kapela roztančí i pozůstalé

Nechci se rouhat, ale Pohřební kapelu bych si na svůj pohřeb klidně pozval. Alespoň by bylo veselo a díky velkolepé párty by na tenhle funus nikdo nezapomněl. Pohřební kapela, která nedávno vydala album s vtipným názvem Hyenismus Unlimited, to totiž umí parádně roztočit a možná i rozveselit všechny truchlící pozůstalé.    

Početná, momentálně sedmičlenná skupina s početným instrumentálním obsazením si vzala na paškál povětšinou notoricky známé lidové písně, které po hudební a často i textové stránce upravila k obrazu svému. Dodala jim obrovskou dávku až punkové energie, živelnost, dechberoucí drive, spád. Prostě podobu, která roztančí i ta největší kopyta.   



Podstatné ovšem je, že Pohřební kapela nenabízí bezhlavou jízdu, která by byla podřízena jen co nejrychlejším rytmům a nejšťavnatějším melodiím. Neútočí na první signální, nejde jí o líbivost za každou cenu. Umí, když je potřeba, i zvolnit a zjemnit, velice nápaditě pracuje s dynamikou, gradací, atmosférou, často mění tempo, rytmus a náladu a především poslouchat pestré aranže je skutečným zážitkem. Sladěné dechy si náramně rozumí s kytarami či bicími, každý nástroj má své přesné místo a napomáhá vyznění písničky.    

Na Hyenismus Unlimited převažují rychlé, temperamentní, skočné písně. Třeba hned úvodní Včera bola neděla rozpálí náladu celé nahrávky. Strhující tempo, nápaditá souhra různých nástrojů s dominantními dechy, vygradovaná punková energie, obrovský spád, skvěle šlapající kapela, kterou muzicírování vyloženě baví, výrazný zpěv. Nebo k tanci a úsměvu nutící Darmoma s neodolatelnými výkřiky „Kozy ven, gatě dolů".     

Uragán připomíná také Keď som kosil nebo píseň Dobre mi je, v níž nechybí ani undergroundová pasáž. K taneční swingové hudbě směřují Hasiči, legrační hip-hop s romskou muzikou propojuje skladba Cingilingi, z níž ale stejně nakonec vyplyne, že nejlepší je dechovka. Jemněji vyznívá česko-anglická úprava známého Panáčka s příchutí reggae nebo Osika, kde dostávají větší prostor magicky znějící kytary. A také vygradovaní a ve swingovém rytmu se ubírající Jeleni. Závěrečná pop-folk-folklorní písnička Šuhajko pak svojí radostnou atmosférou donutí posluchače, aby si hned a s chutí dali repete.



Pohřební kapela se s naprostou přirozeností pohybuje od folku přes rock, jazz, pop, hip-hop, punk, swing až k reggae a zase zpátky. Vše míchá dohromady a se stylovými škatulkami si hlavu rozhodně neláme. Hraje od srdce, s velkým zaujetím a nasazením a tato pohodová atmosféra se přenáší i na posluchače. Jasný důkaz, že i Pohřební kapela může mít blahodárné účinky.