Šťastnou sedmičku naplňují Winger do posledního tónu

Američtí hard rockeři Winger, kteří v 90kách minulého století formovali a srdnatě přežili vzestupy i pády melodické rockové scény, přicházejí po 9letech s novou deskou, která si od počátku nebere servítky. Hned na úvod totiž vystřelí svižnou pecku Proud Desperado, která má jasné hitové ambice. Riffy Reba Beache jsou čitelné, zvuk správně vyvážený a vokál frontmana Kipa se i po 30 letech smyslně vyjímá nad rockovým feelingem celého bandu. Jeho chraplák nesklouzává po celou dobu do laciného balastu, ale je třeba si na něj zvyknout. Už to není rebelský mladík z přelomu století, pařič a dobyvatel ženských srdcí, ale pan baskytarista, a především přemýšlivý vypravěč, jenž však neztratil zápal pro energii a drajv. 

Status hitových melodií ihned navodí i druhá pecka Heaven´s Falling, kde na začátku Reb zkouší kytaru, k zaslechnutí jsou klávesové samply, Kipův procítěný hlas se vznáší nad středně šlapavým rytmem, přičemž sbory celé kapely podporují skvělou píseň. Uprostřed přichází špičkové sólo, které ukazuje, kdo je kytarovým mistrem současného melodického hard rocku. Ne, tohle není tuctová píseň, ale jasná hymna – slyšte navíc sbory na pozadí! A Kip ještě na závěr vytahuje vokál do táhlých výšek, co to jde. Stejnou gradaci má i pomalejší kousek Tears of Blood. Energií pak přímo prýští odpichovka Resurrect Me, která připomíná učebnicový 80-kový hard rock. 

Na mnoha místech nové desky je slyšet, že se Winger opírají o energii minulého věku, dělají to s noblesou sobě vlastní, a i když slabě cítíte, že jsou pomalejší, ta příjemná rocková – s překvapivými a nápaditými pasážemi – energie je tam stále. V následující klipovce Voodoo Fire jim sice trochu habruje společná dynamika, ale pranic si z toho nedělají. Jedou si svoje a vizuálně se alespoň tváří, že jim to šlape. Po několika posleších jim to posluchač musí baštit. A aby dokázali, že i po letech umějí hrát citlivě, v prvním (polo)baladickém kousku Broken Glass zazní decentní akustika, nicméně song nesklouzne do laciného popu, nýbrž se dramaticky rozvine. Kipův zpěv tahne emoce na pozadí krásných synťáků, s občasnými doprovodnými vokály ostatních. Tohle je největší výhra krásně sehrané kapely. 

Winger nicméně nejsou jen baladičtí progeři, a druhé půli zazní i hrubozrnější kousky Stick the Knife anebo alternativnější Time Bomb; možná jako ozvuk starších méně stravitelných dob. Kdyby si v nich nezapěli Kipovi kolegové, tak by jeho štěkavý a utahaný zpěv místy mohl přinést posluchači újmu. Naštěstí jeho kvílivé polohy přeřízne Rebova sólová kytara anebo změna nálady doprovázená Rodovými bicími; perfektním příkladem je vygradovaná One Light Burn. Ještě že na ni naváže progresivně pocitová Do or Die, ve které vokalista jasně podává filozofické poselství světu. Střídá při tom překvapivé křehčí vokální polohy s kapelními vokály, je to jako by se hádal se zbytkem, nakonec se však v refrénu spojí do chytlavého unisona. Špičková píseň s mnoha překvapivými vrcholy, ale až na několik poslechů! 

 

Tu nejlepší hudební šlehačku si umní rockeři však nechali až na samotný závěr. Epického rocku s romantickou atmosférou nebylo loni mnoho, o to silnější je celkový prožitek z písně It All Comes Back Around. Dovolím si silné přirovnání: kdo miluje popového Stinga v rockovém hávu a chce slyšet jeho přesah do bouřlivějších hudebních vod, ať si v klidu a několikrát pustí tuhle sedmiminutovou skladbu. Kip, který si zde po dlouhé době sedl i za klavír, a spol. naplňují do slova a do písmene (neo) art-rockovou škatulku, jež nás (zřejmě) může v budoucnu stále překvapovat. Silná skladba vrcholí kytarovým sólem Reba Beache, které si prostě musí oblíbit všichni milovníci kytarových kudrlinek! 

Jestliže se některé hard rockové návraty v post-covidovém období moc nepovedly, tady vyzrálý kvartet prostě a jasně nešlápl vedle a až na pár lehce ohraných pasáží, které hrají na jistotu, složil špičkové moderní album. Kéž by se Kipova družina naživo objevila i v naší stověžaté matičce anebo možná někde na moravském poli, kde se „klasickým" hard rockovým bandám naživo parádně daří!

Dovedl bych si s Winger klidně představit plný svatobořický sál!