Soukromé písně brněnské autorské dvojice Lady Šimíčkové a Ivo Cicvárka

Pět let po úspěšném debutu Hotel v tiché ulici přichází autorská dvojice Lady a Iva s kolekcí čtrnácti nových písniček pod názvem Soukromé písně. Nahrávka opět pracuje s tichými náladami, s intimními příběhy a akustickými barvami – přesto není aranžérskou kopií předchozího alba. Písničky se opírají o plný kapelní zvuk, prakticky ve všech skladbách mají své výrazné místo bicí, byť velmi jemné. Lada s Ivem se tentokrát plně spolehli na přirozené barvy nástrojů: ať už různých typů kytar, kontrabasu v kontrastu s baskytarou, klavíru či rhodes piana, křídlovky nebo saxofonu. Oproti minulé desce, která byla v poslední fázi dotvořena elektronikou, zvolili k dobarvení celkové nálady pouze akustické možnosti: violoncello, akordeon či vrstvené vokály.

Klíčem, který soukromé příběhy Lady a Iva odemyká, jsou Ladiny texty plné rozeznatelných, prožitých příběhů a situací, které jsou však zachyceny v příjemné víceznačnosti. Lada se dotýká archetypálních témat dětství, zrození a smrti – činí to však s lehkostí. I píseň o smrti je tak v jejím podání zbavená strachu. Dětství se přelévá v symbol věčného hledání a nalézání, rodina a vztahy jsou kotvou, která nás přirozeně váže ke každodennosti, aniž by nám bránila v rozletu ke krajinám za obzorem.

Lada: „Oproti předchozí desce, na kterou se materiál sbíral řadu let a dotknul se tak několika mých životních a textařských období, je tato pro mě až na výjimky mnohem aktuálnější. Ale stejně jako tehdy, i teď jde o takovou mou kroniku zkušeností, zážitků, příběhů a pocitů. Je ale – doufám – psána způsobem, který je někde na hranici mezi soukromým a mezi sdílitelným a sdělitelným, s občasnými výlety oběma směry. Což platí i obecně pro to, jak s Ivem písně celou dobu děláme – sice hodně pro sebe, ale tak, aby je za své mohl považovat i ten, kdo se skutečně zaposlouchá a dosadí se do hlavní role.

O hudbu se jako vždy postaral z větší části Ivo, který už v přípravné fázi skládání střídal klavír s kytarou, aby co nejlépe zachytil různorodou duši veršů. Jeden text však nádherně zhudebnil Michal Kosmonaut Šimíček (frontman a tvůrce kapely Nevermore) a pokračuje i spolupráce s písničkářem Slávkem Janouškem, z níž na desce pochází také jedna píseň. Novou vrstvu tvorby pak přináší několik skladeb, kde Lada a Ivo na hudebním kabátu pracovali společně.

Jádro nahrávky vzniklo živou improvizací ve studiu: folkově-písničkářský naturel Lady a Iva se protnul s cítěním jejich hudebních přátel, kteří se často pohybují v jazzu. Ve studiu se tak objevila podstatná část kvarteta Viléma Spilky: kromě Vilémových kytar si posluchač užije vytříbených bicích Martina Kleibla a saxofonu či klarinetu Radka Zapadla. Na křídlovku improvizuje Jiří Kotača, akordeonové party vymyslel Ondřej Zámečník, violoncella nahrál Ivův kamarád a spoluhráč Pavel Čadek. A konečně celá deska se opírá o střídání výtečného kontrabasu Petra Pospíšila či baskytary Jakuba Šimáněho. Pojetí aranží tak osciluje mezi moderním akustickým folkem a jazzem, přičemž jemných jazzových poloh od minulého alba výrazně přibylo.