Schodiště ukazuje svoji veselou i posmutnělou tvář

Recenze alba : poloKruh

Album: poloKruh

Interpret: Schodiště

Celkový čas: 00:21:40

Vydavatel: vlastní náklad

Rok vydání: 2016

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: CD

Karel Souček, 02. 06. 2016

poloKruh je název nového alba početné pražské partičky Schodiště. Nejedná se však o klasickou desku, ale o EP s pěti skladbami. To nás dost překvapilo, tak jsme o vysvětlení požádali skladatele a kytaristu Ondřeje Fencla. „Protože tvoříme pomalu a dlouho jsme nic nového nevydali, tak jsme si řekli, že uděláme takovou polodesku a trošku žánrově úkrok stranou - takovou netradiční, zvláštní EP...". Tak se na poloKruh podívejme.

Úvodní Pod vobraz žádný úkrok nepřináší. Klasické Schodiště. Veselá, propracovaná, barevná hudba kontrastující s posmutnělým, ze života přesně odpozorovaným textem. Rytmika si skvěle rozumí s melodickými kytarami a dechovými nástroji, nezaměnitelný je opět Klímův akordeon, výrazný Doktorův zpěv nebo nápaditá práce s dynamikou a gradací. Tentokrát si chlapci pohráli i se závěrem písničky a opět nechybí nezapomenutelné rýmy typu: „Držím si svou starou lebku, dám si velký pivo a malou depku..." Třeba tenhle by mohl klidně zlidovět.

První úkrok přináší syrovější, temnější, tvrdší skladba 7. září. Na tu se na koncertech moc pařit nebude, protože postrádá onu typickou schodišťovskou rozjuchanost a hudební rozpustilost. Ale na druhou stranu ukazuje, že repertoár kapely je hodně pestrý. Opakem jsou Lízátka, hitovka na první dobrou. Lehký, vzdušný, skočný, ale přitom pestrý a promyšlený song ve skáčkovém tempu. Melodie, aranžmá, rytmus, atmosféra, procítěný Doktorův vokál – vše jako celek vyvolává úsměv a zlepšuje náladu.

A máme tu další odbočku v podobě poetické, klidné, místy až baladické písničce Víla. Posmutnělé, jemně melodické skladbě o víle, která už dlouho netančila. I v této melancholické náladě se však najdou vtipné verše jako: „Zatím co bořím hráze v kouři hospody, úporný ve snaze trefit se na pánský záchody..."

Mňága a Žďorp a Schodiště k sobě měly vždycky blízko, především kontrastem mezi veselou hudbou a smutnými, i když velice chytrými texty. Závěrečná píseň Mňága na Schodišti, která se nějakým nedopatřením (protože je skvělá) nevešla na Mňágovskou kompilací coverů Dáreček, je toho nejlepším důkazem. Schodiště semlelo dvě písně Mňágy (Nevzpomínám, Co zbývá mi ještě) se svojí klasikou Karty jsou rozdaný do jedné a výsledný tvar upravilo k obrazu svému. Zrychlilo původní verze, dodalo energii, další nástroje a ženský vokál, přitom poetika zůstala zachována. Tomu se říká tvůrčí přístup.

EP poloKruh navnadilo fanoušky, kteří by mohli zatlačit, aby se sedmičlenná formace soustředila na nové plnohodnotné album. Bude zajímavé sledovat, zda aktuální tvorba Schodiště bude mít blíž k písním Pod vobraz a Lízátka nebo k 7. září a Víle. Ideální by, podle mého, bylo, kdyby si uchovalo obě tváře.

DISKOGRAFIE