Rod Stewart po letech opět s autorským materiálem

Nedávno však sám Stewart prohlásil, že začal psát nové písničky. A šlo mu to tak od ruky, že brzy na to přichází rovnou s vydáním nového studiového alba. Vyjma skladby "Picture In A Frame" z pera Toma Waitse je autorem všech písní na desce. Aby očekávání fanoušků bylo ještě více posíleno, dodal, že se mohou těšit na klasickou rockovou desku Roda Stewarta. Deska „Time" sice není až tak „rocková", ale své klady rozhodně nezapře.

Vzpomínka na Maggie a na staré časy

Stewart rockový a balada z nejlepších

Rockovější tvář dřívějšího divokého rebela, který svého času tvořil základy rockové klasiky spolu s Jeffem Beckem a The Faces, se výrazněji projeví jen ve skladbách „Finest Woman" a „Legless" (která vychází pouze v bonusové verzi, spolu s dalšími dvěma skladbami). Klasického Roda Stewarta pak připomínají „Live The Life", nebo „Make Love To Me Tonight". Vrcholný moment alba přichází se skladbou „Time", která dala celému dílu název. Balada jako by vypadla z repertoáru kamarádů Rolling Stones a patří mezi to nejlepší, co lze na albu najít. Rod Stewart v ní dokládá, že síla dobré písničky je v tom, že dokáže nevtíravým způsobem zaujmout. Zde to platí naplno. Z opačného ranku je vyloženě popově taneční (!?) „Sexual Religion", která do celkového vyznění alba nezapadá. 

Z celkového pohledu se jedná o povedený comeback, byť by mu v některých momentech slušel rockovější projev. Autor zmoudřel, zklidnil se a tak je album plné smíření, nadhledu a většinou pozitivní nálady. Zároveň stále dokáže psát skladby s hitovým potenciálem, kterými své věrné fandy jistě potěší. Jeho hlas je pořád ve vynikající formě a tak by bylo více než příjemné, kdyby vyšel comeback s The Faces, který by si údajně přál. Anebo ještě lépe, aby spatřil světlo světa jeho dlouho spekulovaný projekt s kamarádem a kytarovým klasikem Jeffem Beckem.