Rockovému Slunovratu dva dny slušely

Na Rockový Slunovrat láká již prostředí. Stoleté, ale udržované Lesní divadlo s otevřeným přírodním amfiteátrem, kde se dá klidně sedět i zběsile skákat, kus poctivého lesa mezi dvěma scénami, lákající k odpočinku mezi hudební produkcí, spoustu možností k romantickým vycházkám s nádhernými výhledy, stanové městečko uprostřed lesa, Berounka nedaleko…. Možná i toto příjemné prostředí bylo důvodem, že se návštěvníci k sobě chovali velice ohleduplně.

Bez dobré hudby by ale samozřejmě i sebekrásnější areál byl poloprázdný. Dramaturgie letošního Slunovratu se organizátorům povedla znamenitě, nejen že byla velice pestrá, ale po oba dny navíc i nápaditě vygradovaná. Od klidnějších poloh postupně přidávala na energii i temperamentu a hlavně v sobotu končila divokým punkovým pogem, circlem a wall of death. Vygradované bylo i pořadí kapel postupně od těch méně známých k hlavním hvězdám. To na festivalech často nebývá, většinou skupina zahraje v době, kdy dorazí z jednoho kšeftu a než se přesune na další. Zde zřejmě pomohl dobrý termín na začátku června, kdy ještě tolik akcí není.

V hudební nabídce převažovalo ska, reggae, rock a punk, ale na své si přišli také příznivci hip hopu, drum´n´bassu, dubu, soulu, funku, metalu, world music nebo electroswingu. V pátek poprvé dostala návštěvníky do varu reggae a ska kapela Fast Food Orchestra a především pak Timudej. A to nejen proto, že jsou z nedalekých Černošic, ale hlavně z důvodů, že hrají velice chytlavé, rytmicky i melodicky vstřícné písničky a disponují nesmírně pohodovým frontmanem. 

Migům tentokrát žádné kalhotky na pódiu nepřistály, ale přesto si lidé v již hodně zaplněném prostoru před hlavním pódiem užívali hity jako Jaro léto podzim zima, Slepic pírka, Petra a Gábina nebo Chci Ti říct. Macháček byl zase neodolatelný a Mig 21 opět klamali tělem. Tváří se, jako by nic, ale přitom hrají velice pestrou a nápaditou muziku. Rozjetí Skyline s neudržitelnou Markou Rybin a MC Jacobem nabídli dokonalý průplach hlavou. Jen zavřít oči a nechat na sebe působit tu mohutnou vlnu nespoutané energie. Hlavní hvězdou pátečního programu byl všestranný performer Dub FX. Tento skromný Australan dokáže strašně moc věcí, skvěle rapoval do drum´n´bassových beatů, nápaditě propojoval reggae s hip hopem, výborně pracoval se svým hlasem a předvedl se i jako invenční beatboxer. Není divu, že sklízí úspěchy po celém světě. A kdo ještě neměl hudby dost, mohl se se slovenským DJským duem Malalata protančit v balkánském a electroswingovém rytmu téměř do rána.

Sobotní dopoledne šlo využít k návštěvě malebného městečka Řevnice, procházce podél řeky Berounky či prohlídce barokního areálu Skalka. Nebo fandění sportu zvanému národní házená, v níž jsou Řevnice hodně dobré.Zpočátku podivný sport, do kterého se ale brzy zažerete, takže první kapelou, kterou jsme v sobotu stihli, byli pohodoví Discoballs. Ve ska a reggae, okořeněnými drum´n´bassem, dancehallem, swingem a hip hopem, pak pokračovali i hodně energičtí Ting s nepřehlédnutelným americkým frontmanem MC Turnerem.

Velkou neznámou představovali maďarští Paddy and The Rats, ale jejich melodický punk k keltskými kořeny vyvolal první wall of death. Od té doby se vyznavači punku nezastavili a prakticky u každé kapely si dopřáli výše zmíněný souboj nebo circle pit. Pohodoví, dobře naladění chlapíci svůj sound obohatili o akordeon, mandolínu a housle a skvěle jim to šlapalo. Melodický, středoevropský punk pak vystřídal tvrdší, nekompromisnější, spíše americký v podání Pipes and Pints. Irský zpěvák Travis O´Neill plnohodnotně nahradil Mikea a ovace se dočkal nejen nový singl Raise Our Flag, ale i všechny starší hity.

Kdo si chtěl od energické a skvěle nazvučené muziky na obou scénách odpočinout, mohl využít prostor v lese s houpacími sítěmi. Nebo bohatou nabídku občerstvení. Ale od toho jsme tu nebyli, takže dál za muzikou. Russkaja, pro mne vrchol festivalu. Neuvěřitelná sebranka rakouských muzikantů, která sázela jeden flák za druhým. Nostalgické ruské melodie, skákavé skáčko, tvrdé metalové riffy, ryčný punk, vše funguje dokonale. Navíc velká show, nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný frontman, dechová sekce, krásná houslistka. Na Energiju nebo Psychotraktor skákali snad i sekuriťáci (mimochodem velmi sympatičtí a příjemní, což také nebývá obvyklé). A je moc dobře, že Russkaja nesklouzla k podbízivosti a nedala třeba Kalinku nebo ruskou hymnu.

Ale sobotní vygradovaná jízda pokračovala. Strhující, našlapaný energický set předvedli Portless, kteří přehráli hodně skladeb ze svého hardrockové alba Back. Kryštof Michal a rapper Henry D zpívali jako o život. Mezitím se na hlavní stagei připravovali miláčci Řevnického Slunovratu, Dubioza Kolektiv, a již na zvukovce bylo hodně návštěvníků. Slunovrat miluje Dubiozu, Dubioza miluje Slunovrat, proto se do Řevnic po roce vrátila. A zase si je podmanila. Od začátku zběsilá a nesmírně pozitivní jízda plná balkánského folklóru, punku, skáčka a elektroniky. Početná banda ve slušivých oblečcích často a ráda komunikovala s publikem, naučila ho bosensky a navíc dvěma zamilovaným fanouškům zajistila životní zážitek. Kapela je vytáhla na pódium, kde si řekli své ano a zatančili si jako na svatbě. Dubioza, stejně jako Russkaja (jejich frontman si s Bosňany zahostoval), hrála téměř hodinu a půl, což je oproti tradičním hodinovým setům dalším velkým plusem Rockového Slunovratu.

Po celou sobotu probíhalo na malém pódiu finále soutěže Rockový Slunovrat léčí, kde nakonec mezi pěti kapelami zvítězila pražská skupina Monna. Návštěvníci mohli přispět do kasičky na stánku Klubu nemocných cystickou fibrózou a tam si také zakoupit svítící tyčinku, kterou pak rozlomili a tím rozsvítili před nástupem Dubiózy. Další silný zážitek.

Už jsem projel hodně festivalů, ale tak čistý jsem opravdu nepotkal. Jednak to bylo díky vratným kelímkům a určitě také tím, že něco odhodit v lese je vám fakt hloupé. Třídilo se tak o sto šest a skutečně jste mnoho kelímků, obalů, ubrousků, tácků... na zemi neviděli. I to výraznou měrou přispělo ke spokojenosti návštěvníků. 

Sečteno a podtrženo – Rockovému Slunovratu dva dny slušely. A myslím, že drtivá většina návštěvníků tohoto po všech stránkách vydařeného festivalu se už těší na příští ročník.

Foto: FB Rockového Slunovratu