Robbie se vrací...

Užuž to vypadalo, že známý bouřlivák Robbie Williams pověsil sólovou kariéru na hřebík, když najednou, tři roky od vydání posledního alba Reality Killed The Video Star, vtrhne do éteru singl Candy, který nenechá nikoho na pochybách, že Robbie je zpět a ve skvělé formě. V pořadí deváté studiové album Take The Crown na sebe nenechá dlouho čekat a už 5. listopadu potěší  Británii. Robbie si dal docela načas, ale dle svých slov chtěl pořádně nabrat síly a energii na velkolepé sólové album a jeho hlavní prioritou bylo udělat hity. Podařilo se mu to?

Už na začátek skvělý výběr songu: Be A Boy překvapí hned na úvod saxofonem a elektronickým podkresem, ale taky stadiónovou halekačkou „oh-oh", která vám okamžitě připomene Coldplay nebo Kings of Leon. Již od začátku je tak slyšet vliv producenta (Jacknife Lee), který se staral i např. o U2 nebo Snow Patrol. Co se týče textů, tak jsou pořád Robbieho největší inspirací vlastní minulost a vzpomínky. A nebyl na to úplně sám. Na textu Candy spolupracoval mimo jiné i Williamsův kolega z populární pětice Take That, Gary Barlow. Výsledkem je veselý, doslova skočný rádiový hit, který vás chytne už při prvním poslechu. O tom, že se jejich spolupráce vyplatila, svědčí nejen první místa v hitparádách, ale i fakt, že už v prvním týdnu se Candy se 137 000 kopiemi stala nejrychleji prodaným singlem roku mezi zpěváky. Údajně je "o dívce Candice, zčásti skutečné, zčásti ne, vlastně o určitém typu dívek, které žijí nejen v LA, ale všude po celém světě a žijí v naivní představě, jak jsou úžasné, ale realita je jinde". No, trochu zmatené, ale snad v tom aspoň Robbie má jasno…

Jako vyvážení rozjuchané atmosféry následuje jako další Different, velmi dobrá volba pro druhý singl.  Další trojici All I Want, Hunting For You a Into The Silence si podle mnohých vytvořil podle modelu U2. Robbie se ani nesnaží skrýt obdiv k této kapele a nepokrytě přiznává, že jsou pro něj inspirací při psaní textů. Spíš než U2 podkreslení songů ale připomíná už zmiňované Coldplay… Zrychlení trochu pomalého tempa nastane až u Hey Wow Yeah Yeah, což je hodně synťáková záležitost. Jako moc nevadí podobnost předchozích pomalých songů s těmi od "stadionových" kolegů, tak tady už napoprvé nejde přeslechnout podkres, který jako byste už někde slyšeli… Aha, vlastně: trocha Franz Ferdinand a Do You Want To… Duet s americkou zpěvačkou Lissie Losers je cover od Belle Brigade a je to i menší zpověď na závěr, že každý máme slabší chvilku a vždy se najde někdo lepší, proto je zbytečné pořád s někým soupeřit. Od sebevědomého zpěváka sympatický a překvapivý tah na konec.
 

Album není úplně bez chyby, najdou se zde hluchá místa, ale silné party na ně dají zapomenout, takže pokud Robbie Williams nepatří mezi vaše favority a ani tohle album vás nepřesvědčí, raději dalšího půlroku nezapínejte rádio ani televizi, protože je jasné, kdo zase ovládne éter. Tenhle popový princ sahá podle mnohých předpovědí po královské koruně, která od smrti Michaela Jacksona stále čeká na nového majitele, a i když album úplně nepřekročilo stín prvního singlu, zdá se, že Robbie má k této funkci slušně našlápnuto.