Rick Wakeman zabalil klasické skladby do křehké krásy svého piana

Britský rockový klávesista, hudební skladatel a písničkář Rick Wakeman, jenž si udělal jméno v řadách legendární art rockové party Yes, nahrál svoje další sólové album, a jestli dobře počítám, je už 103. v pořadí! Taková potence je neuvěřitelná. Zvláště, když se podílel i na řadě dalších hudebních projektů a deskách bývalé domovské kapely.

Podnětem k nahrání alba Piano Portraits bylo kladné přijetí jeho loňského živého rozhlasového vystoupení na BBC na téma "Život na Marsu", jehož smyslem bylo po smrti zpěváka Davida Bowieho vydat singl na podporu boje proti rakovině. Wakeman obdržel poté nabídky od několika hudebních vydavatelství, aby namísto singlu vyprodukoval plnohodnotné album klavírních úprav podle vlastního výběru, a Rick se zhostil tohoto úkolu prostřednictvím milovaného nástroje po svém.



Soustředil se na výběr kompozicí a písní, které miluje už od svých studentských let, a nakonec jich nahrál čtyřiadvacet, aby vzápětí snížil finální výběr na 15 skladeb. Jen pro zajímavost. Mezi vyřazenými byla například Bohemian Rhapsody od skupiny Queen, s jejímž provedením nebyl Wakeman spokojen. Důležitější však je, že se uznávaný klávesista nechal na úvod inspirovat zlatou klasikou minulého století - předělávkou Help od Beatles tak, jak ji v osmašedesátém nahráli Deep Purple, když do jejího závěru zakomponovali neméně slavnou Lucy In The Sky With Diamonds od téže skupiny. Hned po ní následují další pecky Stairway to Heaven od Led Zeppelin nebo Life on Mars od Davida Bowieho. Nechybí ani opravdová klasika, kterou Rick Wakeman zabalil do křehké krásy svého piana a předkládá nám ji na malířské paletě v barvách, jak je cítí jen on sám.
Autor recenze: Roman Zahrádka