Relaxační hudba z alba Reflection dokáže na chvíli člověku vypnout mozek

Věhlasný anglický hudebník, producent a skladatel Brian Eno, který bývá občas označován za otce ambientu, se na své novince Reflection pouští rovnou do hlubin vlastního nitra a po hudební stránce zde v podstatě nic jiného ani nenabízí. Činí tak bez ohledu na loňské písničkové album The Ship a vrací se touto zvukomalebnou hrou zpátky k některým jednotrackovým albům, která v minulosti vytvořil.

Co vlastně o desce napsat? Jak ji recenzovat? Babo, raď. Kdo se alespoň jednou v životě neproletěl vesmírem, nepochopí nekonečnost vesmírného oceánu a zvuků, které jím vibrují. Stejně tak nepochopí duševní pochody tohoto génia, který pomáhal na svět hudbě Roxy Music, King Krimson, Talking Heads, Davida Bowieho nebo U2. To se prostě občas géniům stává, že zůstávají nepochopeni. Kam tedy desku zařadit? Každopádně je relaxační, meditační a dokáže na chvíli člověku vypnout mozek. To je v dnešním uspěchaném světě asi její největší devíza, kvůli níž po ní jistě sáhnou ti, kteří praktikují jógu, dechová cvičení nebo začínají každý den meditací.



Umím si ji také dost dobře představit jako zvukovou kulisu v Zemanově filmu Baron Prášil, doprovázející uprostřed Prášilovských historek kosmonauta Toníka. Tenhle film byl také nadčasový, stejně jako umí být nadčasový Brian Eno. Jen možná my jsme se ještě nedorostli jeho způsobům vnímání světa a nevidíme si dál než na špičku vlastního nosu.
Autor recenze: Roman Zahrádka