Rebirth neboli znovuzrození mistra pop-reggae

Většině dnešního světa se při vyslovení slova reggae v první řadě vybaví jméno Boba Marleyho, nicméně zůstává neoddiskutovatelným faktem, že reggae na mezinárodní scénu v širším měřítku prosadil již o něco dříve Jimmy Cliff, konkrétně díky filmu a doprovodnému soundtracku The Harder They Come z roku 1972.

Bohužel na tento úspěch se Cliffovi nepodařilo navázat ani kvalitou ani popularitou, míněno tedy měřítky již zmíněného Boba Marleyho. Zejména jeho produkci z 80-tých let lze často jen obtížně nazvat reggae či ska - spíše se jednalo o kolonku pop-reggae či přímo mainstreamový disco-pop. V jakém rozpoložení se tedy nachází na své letošní řadovce, první za posledních osm let?

Mistr pop-reggae ve skvělé formě

Cliff samozřejmě nepopřel celou svoji předchozí kariéru a tak jsou i pro Rebirth charakteristické spíše durové polohy a optimistická nálada, mnohým sociálně kritickým textům navzdory (za všechny uveďme např. Children's Bread s jejím centrálním sloganem „sebrali dětem chleba a hodili ho psům"). Za hlavní překvapení - které si zaslouží pochvalu nejen za odvahu, ale i dosažený výsledek - lze bezpochyby označit volbu producenta, kterým se stal frontman punkových Rancid Tim Armstrong.

Sice mu lze přičíst pár přešlapů - zejména opravdu nevkusný varietní úvod k Outsider, který zní jako otvírák pokleslého varietního pořadu československé televize z předsametové éry (i když možná to má být hudební fórek a já ho nepochopil) - celkově však Armstrong produkci Rebirth ukočíroval výborně a přidal do Cliffova reggae tu správnou míru koření. A tak asi nejlepší kousek alba nazvaný Bang zdobí kouzelná gangsterská kytara, se kterou by se tento track snadno kvalifikoval na legendární soundtrack k Pulp Fiction. Rebel Rebel nás svými krátce odsekávanými klávesami a naechovaným zpěvem přenáší na Jamajku na přelom 60-tých a 70-tých let a ve stejném zvukovém kabátu se nese i nasládlá, nicméně povedená Ship Is Sailing. Předělávka Guns of Brixton punkových klasiků Clash, na které měla Cliffova tvorba též vliv, dopadla výborně, a i rancidovské Ruby Soho působí poměrně příjemně.

Na druhou stranu je férové zmínit, že Armstrong měl svoji práci značně ulehčenou díky Cliffově skvělé doprovodné kapele, která všechny tracky mocně žene vpřed jak jeden muž. Speciální pochvalu zaslouží zejména její rytmická kostra, tedy bubeník Scott Abels a basák J Bonner. Co se týče hlasu hlavního protagonisty, ubíhající léta (letos oslavil již 64. narozeniny) mu nijak neubrala jak na technické jistotě, tak na přesvědčivosti podání.

Rebirth - ano či ne?

Těm fandům reggae, pro které jsou takoví Black Uhuru moc temní a preferují optimističtější polohy jamajské 'národní' hudby, lze Rebirth jednoznačně doporučit. Z pohledu Jimmyho Cliffa se nepochybně jedná o návrat ke kvalitě, kterou od něj mnozí již nečekali. Ti ostatní, tedy příznivci nekomerčního reggae, Rebirth i přes její silné stránky nejspíš obloukem obejdou a z letošní reggae produkce si vyberou např. skvělé album Survive od Garrisona Hawka, kterého na něm doprovází hlavní hvězdy výše zmíněných Black Uhuru, tedy duo Sly & Robbie, či zcela sólovou záležitost těchto dvou mistrů dubu nazvanou Blackwood Dub, obojí lze vřele doporučit.